Patrik letos končí v kategorii juniorů, ale už mu to ani nepřijde, neboť jako naděje domácí scény stejně v poslední době boxuje většinou v dospělé kategorii. V extralize družstev například hostuje za Děčín.

Patriku, stíháš počítat své domácí tituly?
„Ale jo, tenhle byl už jedenáctý, druhý v mužích. Není to tak, že by mi tituly zevšedněly, vždy chci dosáhnout nejlepších výsledků.“

Kam ho ve své sbírce řadíš?
„Hodně vysoko, domácí tituly jsou přeci jen nejcennější.“

Boxovalo se ti tak snadno, jak napovídají výsledky?
„První dvě kola šla skutečně lehce, což jsem nečekal. Svého semifinálového soupeře jsem znal, čekal jsem spíš tuhý odpor. Ve finále s Freiherrem jsem chtěl Danovi vrátit remízu z předchozího souboje a povedlo se. Jsem rád.“

Jak na tebe dýchla atmosféra domácího mistrovství?
„Bylo znát, že se boxuje v Karviné. Doma je doma, boxovalo se mi skvěle, ačkoliv jsem pár dní před mistrovstvím přečkal nějaké horečky. Přišly zrovna v době, kdy jsem shazoval kila, a to nikdy nedělá dobrotu. Do přípravy mi to naštěstí nezasáhlo tak, že bych to nezvládl. I to mě těší.“


Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského deníku