Mohl byste nejprve našim čtenářům přiblížit, co to vlastně ten závod na Lysé hoře je zač?
Letos se jednalo o třetí ročník a účastnit se ho mohou jednak jednotlivci, ale také dvojice, které se po uběhnutí příslušného úseku vystřídají jako ve štafetě. Běháme po vyznačených turistických trasách, ale část cesty jde pak třeba i mimo ni. Je náročná na převýšení, takové výstupy stojí hodně sil. Celé je to záležitost pro vyznavače extrémních sportů, trvá oněch 24 hodin. Musím přiznat, že v takový výsledek jsme snad ani nedoufali. Máme z něj velkou radost.

Chápu to tedy správně, že člověk, který startuje v kategorii jednotlivců, běhá kolem Lysé celý den, aniž by se zastavil?
Jistě, ti nejlepší se moc nezastavují. Takhle to třeba dělal loňský vítěz. Ten se zastavil prakticky vždy jen v depu, aby se najedl a pak zase běžel nebo šel dál. Doplnil kalorie a pokračoval.

Vám se s kolegou Kokoškem podařilo vyhrát závod dvojic. Byla to vaše první společná akce tohoto druhu? A kdy jste se vlastně rozhodli, že se závodu zúčastníte?
Dohodli jsme se poté, co jsme loni docela úspěšně zvládli Beskydskou sedmičku, to je takový letní vrchol sezony. Paradoxně jsme do toho šli společně na poslední chvíli, protože nám před závodem odpadli parťáci. Olda je totiž Opavák, ale znali jsme se už dříve z různých závodů. Na Beskydskou sedmičku jsme se dali dohromady, skončili šestí, ale s opravdu dobrým časem, tak jsme si řekli, že to spolu zkusíme i teď v zimě.

Vy jste klub X-Trail Orlová založili teprve před třemi lety. Můžete přiblížit okolnosti, a co jste si od toho slibovali?
Na začátku jsme byli jen tři studenti, které prostě inspirovaly horské běhy. Taky jsme začínali jen tím, že jsme běhali tyhle túry, chtěli jsme fungovat nějak organizovaně. Postupně se k nám přidávali i ostatní, které jsme na závodech potkávali, nebo se na nás obraceli poté, co viděli naše webovky. Byli jsme překvapeni, kolik lidí chce něco udělat pro svoje tělo. Jsme rádi, že se Orlováci těchto závodů účastní a neleží doma na kanapi.

Tyto závody jsou ale značně vyčerpávající. Je nějaký důvod, proč tohle všechno podstupujete?
To máte pravdu, bolí to dost, ale ten pocit člověku za to stojí. Aspoň teda mně. Zvláště, když se pak povede zvítězit. Na začátku, před těmi třemi lety, kdy jsme končívali třeba čtyřicátí, si člověk občas řekl, jestli mu to za to stojí, ale je to jen chvilka. Únava přejde a před vámi je zase nová výzva, posouvání vlastních limitů. Určitě je v tom i to, že mezi sebou všichni tak trochu soutěžíme, ale myslím, že většina lidí chce dokázat sama sobě, že na to má.

Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského a havířovského Deníku.