Není to poprvé, co je Solák svému týmu velmi prospěšný. Zapracoval se do kádru, kde má své pevné místo. Na spojce možná roste klubu nový Luděk Drobek.

Jako tým prožíváte skvělé jaro. Na co by podle vašeho soudu mohl letos Baník mít?

Musím to rychle zaklepat, protože se nám opravdu daří. Možná je i nad očekávání, že máme tolik bodů, protože jsme v jarní části měli těžké venkovní zápasy ve Veselí, se kterým jsme doma prohráli, derby v Kopřivnici, nebo naposledy v Lovosicích, které hrají výborně. A na co máme? Já osobně myslím jen na ty nejvyšší cíle. Můžu říct, že si to na hřišti perfektně sedlo a rádi bychom se poprali o co nejvyšší příčky. Kdo by nechtěl hrát o medaile, že ano? 

Bavíte se v kabině o tom, že byste se mohli pokusit vrátit do Karviné titul? Cítíte zrovna letos šanci? Formu zjevně máte, kádr už je také kompletní…

Tak na to si ještě počkejme, ať nepředbíháme. Ono to pořád není stoprocentní, protože Honza Užek s Timkem Piatkem nejsou úplně fit. My se hlavně držíme nohama na zemi, chceme jít od zápasu k zápasu, získávat body zvenku a potvrzovat je doma. Tady vyhrávat je povinnost. Věřím, že se ještě můžeme zlepšovat. Určitě budeme pokračovat v tvrdé práci na tréninku a uvidíme, co to přinese.

Je to i postupná cesta pro mladší hráče, ke kterým se řadíte třeba vy?

To jistě a rád bych vypíchl i to, že je obrovská škola mít v týmu někoho, jako je Nemo Marjanovič nebo Michal Brůna. Oni nám se vším pomáhají jak v házenkářském životě, tak i v tom civilním. Vedle nich se ty zkušenosti získávají snadno. Budu teď citovat právě Nema, který s oblibou říká: My nejsme dobří, my chceme být dobří! A tohle je vlastně i cesta, kterou chceme jít. Vidina úspěchu nás musí hnát kupředu, ale zatím jsme nic nedokázali.

Proti Frýdku jste předvedli dobrý výkon v obraně, to je asi také cesta, kterou chcete jít…

Pokaždé se najdou nějaké chybičky, ale my máme výhodu, že se můžeme o brankáře opřít. Dneska nám zachytali oba a podrželi nás ve chvílích, kdy jsme po odskočení do většího náskoku měli hluché místo. Díky nim jsme se uklidnili a pak už ten těžký zápas dotáhli do konce. Vždycky se snažíme gólmanům pomáhat, oni zase nám, je to taková symbióza. Věříme si navzájem. 

Čekali jste tvrdé derby?

Čekali jsme tvrdou a houževnatou obranu Frýdku, to se potvrdilo, naštěstí se nám ji podařilo rozběhat. Bylo to náročné derby. 

V době, kdy byli během sezony oba karvinští pivoti zranění, jste sám na tomto postu zaskakoval. Jak jste se s tím sžíval? Ona to asi nebude zrovna vaše pozice, nebo ano?

Vzhledem k mé váze to opravdu není moje pozice (smích). Spíš jsem tam jenom tak lítal a pletl se ostatním do cesty. Občas to vypadalo, že kluci hrají spíš pět na sedm, kdy jsem tam byl jako sedmý obránce soupeře (smích). Ale jinak je mi jedno, kde hraji, jsem rád za každou minutu na hřišti.

Minutáž jste dostával ve větší míře už v minulé sezoně, kdy jste také ukazoval svůj potenciál. Jak je to nyní? Cítíte na sobě herní progres? A kde vám to více vyhovuje? V obraně nebo v útoku?

To je těžké říct, v útoku je vlastně jedno, kdo ty branky dává. Na začátku sezony jsem nastupoval spíš v obraně, teď se do ofenzivy zapojuji více. Je to tak padesát na padesát. A jestli na sobě cítím progres, na to by asi lépe odpověděl trenér, nechtěl bych se nějak hodnotit. Samozřejmě mi ale pomohlo, že jsem nastupoval už loni. To ale bylo díky tomu, že se nám zranil Sláva Mlotek a moc nás v kádru nebylo. Ono jinak zapracovat se do takového týmu s takovými osobnostmi zase není tak těžké. Jsme jako jedna rodina, všichni jsme si rovni, bojujeme jeden za druhého.