Doma se tak zařadila po bok takových legend jako jsou Emil Zátopek či Věra Čáslavská, což jsou několikanásobní zlatí medailisté z olympiád, ovšem těch letních. Ester Ledecká je oproti nim mladá královna zimních sportů!

Po slavnostním ceremoniálu byla Ester plná emocí. „Ještě si asi moc neuvědomuji, co se stalo. Je úžasné, co se mi povedlo a co se povedlo celému mému týmu a rodině. Kam mě dostali. Za to jsem jim hrozně moc vděčná. Na každém závodě mé kariéry byli tak profesionální,“ vyznala se.

Plán zapsat se do historie jí vyšel. „Musím si jít lehnout a trošku se prospat,“ kroutila hlavou. Před sobotním obřím slalolem žen si nechtěla připouštět tlak. „Já to vnímala spíš tak, že zlato z lyží je skvělé a snažila se to pojmout, jako by se nic nestalo. Nebylo jednoduché se přeorientovat zase na prkno, ale dneska jsem se už zase cítila jako snowboardistka,“ usmívala se nyní již dvojnásobná zlatá medailistka.

Jízdy měla pod kontrolou už od samotné kvalifikace. „Ale jo, cítila jsem se fajn a jistě. Chybiček by se našla spousta, ale nakonec to vyšlo,“ dodala známá perfekcionistka.

Hokejový trenér Jaroslav špaček se dokonce nechal slyšet, že její úspěch je možná cennější než hokejové Nagano. „Vážně? To je od něj hezké. Vždyť já si oproti hokejistům připadám tak malinká,“ smála se.

Speciálně pak poděkovala nejbližším. „Jsem hrozně ráda, že je tady se mnou máma. Je to ten nejlepší člověk na světě, strašně se bojí létání, ale přemohla se a přiletěla za mnou. Budu se snažit, aby cestu zpátky měla co nejpříjemnější. Celou dobu jí budu držet za ruku,“ slíbila.

A jak důležitý byl pro její kariéru tatínek Janek Ledecký? „Strašně. Od začátku mi věřil a pomáhal. Podporoval mě v tom, co mě baví, stejně jako bráchu. Musím opravdu poděkovat celé své rodině, která za mnou pořád stála, ať se dělo co se dělo. V dnešní době už se to zase tolik nevidí. Moc si toho vážím,“ kývla na znamení souhlasu.

A protože jí olympijské hry v Asii svědčí, nezauvažovala o startu i na letní olympiádě v Tokiu? Třeba v rámci windsurfingu, který ji také baví? „No jasně, v Tokiu pojedu windsurfing,“ rozloučila se pobaveně.

Czech Team