Skvělou formu potvrdili na mistrovství Evropy a světovém poháru největšího stylu karate na světě - shotokan - asociace WSF, které po dlouhých letech zavítalo do Česka, konkrétně do Pardubic.

„Podobně jako na květnovém mistrovství světa v Bulharsku, kde jsme získali čtyři medaile, měli jsme i doma podobné medailové ambice,“ uvedl hlavní trenér havířovského karate Marek Franta.

A to přesto, že do pardubické městské sportovní haly přijelo přes tisíc závodníků ze 41 evropských zemí! Navíc Evropa je považována za světovou špičku tohoto krásného sportu.

Havířované, kteří do bojů vyslali osm svých závodníků, se v těžké konkurenci neztratili a vybojovali pět evropských medailí – čtyři stříbrné a jednu bronzovou.

Světový pohár se jim také vydařil, když přidali další dvě stříbrné a dvě bronzové medaile. „Získat na tak náročných podnicích, které trvaly čtyři dny, devět medailí, to považuji za nebývalý úspěch,“ nechal se slyšet Marek Franta.

Všechny výsledky havířovských borců byly dosaženy v disciplíně kumite (zápas) WKF a shobu ippon.

Havířovští karatisté uspěli také na mistrovství Evropy.

„V první řadě chci vyzvednout Michala Koběrského, který je již velmi zkušeným závodníkem a byl nasazen do nejobsazovanější mužské kategorie v kumite,“ poznamenal Franta.

Koběrský se ve váze do 75 kg potkal s několika skvělými zápasníky, které dokázal porazit. Ve finále sice těsně prohrál, ale jeho chyba to rozhodně nebyla. „Je velice špatné, když finálové zápasy rozhodují rozhodčí ze stejné země, jako je soupeř. Tak to bylo ve většině našich finálových zápasů,“ poodkryl Franta, odkud vítr foukal.

Zejména turečtí, ruští a rumunští rozhodčí „se činili“. „Moc komentovat to nemá cenu. Doplatili na to nejen Češi, ale i další karatisté,“ mávl rukou Franta.

Radost mu udělal také Samson Grigorjan, který se po vleklých zraněních vrátil zpět do závodního koloběhu a vybojoval taktéž krásné druhé místo v kategorii mužů do 67 kg. „Samson předváděl opravdu krásné karate, ale to se dá vlastně říct o všech našich,“ byl spokojen trenér a předseda klubu.

Problémem jsou dotace

Kromě Koběrského a Grigorjana poděkoval za vzornou reprezentaci i dalším havířovským borcům, kterými byli Petr Navrátil, Petr Havlásek, Michal Cvolig, Jakub Macíček a Martin Beckovský. „Myslím, že za takovou reprezentaci by mohl být hrdý každý havířovský sportovec. Ne každému se to ale povede,“ upozornil Franta, který se také dost podivil nad přerozdělováním sportovních dotací jednotlivým havířovským klubům, potažmo jednotlivcům.

„Pořád mi to nejde na rozum. Nechci srovnávat různé sporty, každý má jiné výkonnostní a závodní parametry, ale jestliže jste ve svém oboru opravdu dobří, tak byste také měl být adekvátně podpořen,“ myslí si Franta zcela logicky.

To ale ještě stále neplatí. „Když to převedu na finanční podporu pro jednoho závodníka, tak při výsledcích, které dosahujeme na mezinárodním poli, dostanu za takového závodníka, který vozí medaile ze světových, evropských a národních akcí směšných 1 500 korun. Přitom náklady na jednoho dobrého závodníka jsou ročně kolem osmdesáti tisíc,“ vysvětluje Franta.

Jak poznamenal, havířovský klub je největší a nejúspěšnější klub karate na Moravě, v němž trénují dvě stovky cvičenců a převážně dětí a mládeže. „Přitom některé jiné sporty nebo kluby, které mají sotva desetinovou členskou základnu a takřka nulové sportovní výsledky, získávají oproti nám stejné, anebo i větší finančí prostředky. To považuji za absolutně nesprávné. Docela by mě zajímalo, kde jinde se sportovec, který je úspěšný a tráví na tréninku deset hodin týdně a je dvacet víkendů ročně mimo domov, dočká směšné dotace 1 500 korun, zatímco třeba jiný cvičenec, který chodí na trénink dvě hodiny týdně a nemá žádné sportovní úspěchy, dostane na dotacích průměrně dvacet tisíc. Tohle je v našem státě podpora sportu?“ ptá se Franta směrem k zodpovědným funkcionářům. „Pak se divíme, že výchova dětí a mládeže u nás pokulhává, když jsou takto nastaveny podmínky,“ zakončil znepokojeně.