Velikonoční víkend byl vaší první větší akcí v reprezentaci. Jaké z ní máte pocity?

Ještě předtím jsem byl s nároďákem v Hodoníně, ale tahle akce byla velkolepá už z toho důvodu, že jsme měli možnost zahrát si v Sazka Areně a to je něco úžasného. Navíc se nám po špatném startu do turnaje povedly další dva zápasy a celý turnaj jsme nakonec vyhráli, takže pocity jsou určitě příjemné.

Proč jste zvládli zápasy s mnohem renomovanějšími týmy Ruska a Srbska, zatímco s průměrným Švýcarskem jste vysoko prohráli?

Ten zápas se Švýcary nebyl moc dobrou reklamou. Chtěli jsme ale dokázat, že to byl jen momentální výpadek a proti soupeřům zvučnějších jmen jsme to snad dokázali. Navíc proti Rusku není třeba zvláštní motivace, takový protivník vás k maximálnímu úsilí přímo vybízí. Proti takovým týmům ani nemůže dojít k podcenění. Musím říci, že výsledky jsou v dnešní mezinárodní házené otázkou psychiky, což jsme dokumentovali jak proti Rusku, tak proti Srbům.

A jak jste spokojen se svými výkony?

Se svým výkonem mohu být spokojen tak napůl. Mohlo to být lepší, hlavně jsem ale čekal, že dostanu více šancí. Moc jsem toho neodehrál

Jak vás hráči v národním týmu přijali? Pomohl vám fakt, že je v kádru spousta bývalých hráčů Karviné?

O to to bylo jednodušší. Kluci mě přijali naprosto bez problémů. Znám se samozřejmě s Pavlem Horákem, se kterým jsem bydlel na pokoji, pochopitelně s Honzou Sobolem, Galiou a dalšími hráči Baníku. Ale i kdyby tam žádní kluci z Karviné nebyli, nevidím důvod, proč bych neměl do mužstva zapadnout bezproblémově.

Kompletní rozhovor najdete dnes na stránkách karvinského Deníku.