Kdyby se na úvod povedlo vyhrát nad Plzní, bylo by to asi velké překvapení. Nebyli jste od něj daleko…
No, pro mě by to zase takové překvapení nebylo. Sice jsme se trápili v přípravě, ale to jsme hráli bez brankářů, bez pivotů. Dáváme se dokupy až teď a dneska se mi to líbilo. Nějakých čtyřicet minut bylo super, pak nás osobní obranou překvapili, ale příště se na to připravíme lépe.

Vy jste střílel často. Tlačí vás trenéři do střelby?
To ne, na hřišti není jen jedna spojka a třeba v Karviné jich máme víc kvalitních. Na skladě máme i několik signálů. Když nevyjdou, střílím. Když vyjdou, posílám míč dál. Není to jen o mně.

Zažil jste vy osobně někdy takovou přípravu, kdy by vám chyběla skoro půlka kádru a ani na jednom zápase jste se nesešli kompletní?
V každé přípravě, ve které se trénuje třífázově, se musí počítat při tom úbytku sil s nějakými zraněními. Nápor na svaly je obrovský. Ale je fakt, že letos toho bylo moc. Naštěstí jsou už kluci v pohodě, čekáme ještě na Lefiho (gólman Jakub Lefan) a věřím, že až se dají dohromady i ostatní, budeme hrát dobře.

Jak se vlastně udál váš přesun do Karviné?
Musím přiznat, že jsem v létě koketoval s nabídkami více mančaftů, ale když se ozval Jarda Hudeček, že by mě rád měl v týmu, tak nebylo co řešit.

V Karviné ale nejste poprvé. Zažil jste tady v devadesátých letech dva úspěšné roky. Jak vzpomínáte na tu dobu?
Jen v dobrém, vždyť tady působili špičkoví hráči jako David Juříček, Venca Lanča, Galoš, tedy Martin Galia, měli jsme super tým. Já jsem tehdy přišel z Kopřivnice jako zajíc v devatenácti letech a začal se pořádnou házenou teprve učit.

A velkou oklikou s řadou zahraničních angažmá jste se po sedmnácti letech zase do Karviné vrátil…
(smích) Je to tak. Teď bude zase na mně, abych své zkušenosti zase předal dál mladším klukům. Chtěl bych klubu nějak splatit to, co jsem tady sám před těmi x lety načerpal.

Ve svém házenkářském portfoliu máte poměrně slušné házenkářské destinace, nechybí v něm ani německé a španělské kluby. Kde se vám líbilo více?
Ve Španělsku. Perfektní angažmá jsem zažil v Naturhouse La Rioja (Logroňo), kde je maximálně profesionální klub, který se teď začíná prosazovat i do špičky Champions League. Líbilo se mi ale i v Encantadě, na jihu v Andalusii (Palma del Rio). S rodinou jsme si to tam fakt užili, na to vzpomínáme rádi. Život tam plynul opravdu pěkně, pohoda, tři sta slunečných dnů v roce. Prostě paráda.

Celý rozhovor v pátečním vydání Karvinského a havířovského deníku.