Češi i přes porážku obsadili ve skupině první místo a společně s Běloruskem i Bosnou a Hercegovinou postoupili na EURO 2020.

Odchovanec karvinské házené si postupu a hlavně prestižního ocenění vážil, byť myšlenky má už druhým měsícem někde jinde. V dubnu totiž přišel o maminku Natašu. „Strašně moc si toho ocenění vážím, protože je to ocenění dlouhodobé práce. Věnuji ho mamce, která by z něj jistě měla velkou radost a byla by na mě hrdá,“ vzpomněl na maminku Martin Galia.

Konec kariéry, který jste plánoval, jste ještě odsunul?

Přehodnotil jsem to. Po utkání s Bosnou jsem chtěl skončit, protože opravdu není jednoduché se v mých letech připravovat nejen na reprezentační zápasy, ale na sezonu celkově. Stojí to dost sil a každý si myslí, že v bráně budu ještě dalších deset let, zvlášť moje hyperaktivní žena Inge (úsměv). Ale je mi už čtyřicet. Fakt to není snadné. Ale po nějakém uvážení a i díky tomu ocenění to ještě chvíli vydržím.

V polském Zabrze budete pokračovat?

Ještě rok. Vztahy v klubu teď nejsou ideální, pro mě osobně je třeba velkým zklamáním vyhazov trenéra Rasti Trtíka, který odnesl nepovedenou sezonu. Hledal se viník a klub ukázal na něj. Štve mě to.

Házenkář roku 2018 Martin Galia s oceněním.

Jiné nabídky jste neměl? Je stále ve hře i návrat do Karviné?

Něco jsem na stole měl, byla tam nabídka z Německa, jedna dost dobrá nabídka z Maďarska, ale v mém věku už nechci moc daleko od rodiny. Už jsem si toho užil dost. Karviná je taky ještě otevřená možnost, třeba se na závěr kariéry vrátím ještě do české ligy. 

Jaké to bylo představit se v kvalifikaci v Ostravě?

Bylo to fajn. Byla tu rodina, přijel brácha Michal, kluci tady také měli své blízké a známé. Beru to pozitivně. Pět a půl tisíce lidí v neděli večer jsem nečekal.

Zkazila vám ta porážka oslavy?

Porážka není nikdy dobrá, ale na Euro jsme postoupili a snad se lidé bavili i tak.

Čím jste si uhráli postup na mistrovství Evropy?

Vyrovnaností našeho týmu. Hráči už většinou mají něco za sebou, dobře se doplňujeme a zapadnou mezi nás i mladí kluci. Musím říct, že se nám velmi dobře pracuje s trenéry. Oba předvádí s týmem a právě s těmi mladými vynikající práci. Navíc jsme už nějakou dobu spolu, parta drží při sobě.

Je vidět škola Daniela Kubeše jako bývalého špičkového obranáře? V kvalifikaci jste pouze v jednom utkání inkasovali 30 a více gólů…

Ano, na obraně pracujeme hodně. Máme tam obrovskou výhodu v osobě Pavla Horáka, který je pro mě jedním z nejlepších obránců na světě, výborně si obranu diriguje, na něm to stojí a soupeři mají velké problémy nám dát branku, což bylo vidět už na posledním Euru. Musíme v tom dál pokračovat a určitě nás trenéři na nové Euro dobře připraví. Mají jasnou vizi.

Ten postup byl perně vybojovaný, souhlasíte?

Je to tak, vlastně nikdo neudržel domácí prostředí. I poslední Finsko kousalo. Ono je to třeba vnímat tak, že v Evropě se ty rozdíly stírají. Spodek se dotahuje na průměr, který se rozšiřuje a troufá si i na velmoci. Těžko se hledají favorité, a když už je takto někdo označen, musí to v zápase potvrdit, a to není lehké nikdy. I my se s tím po posledním Euru musíme naučit žít.