Mistr světa z roku 2017 spojil svůj koníček a životní styl s profesí. „Pracuji vlastně jako obchodní zástupce firmy, která prodává hřiště na workout,“ usmívá se úvodem Marek. „Umožňuje mi to propagovat workout zástupcům obcí, kteří se v tom ještě tak úplně neorientují,“ přibližuje.

Trpělivě tak vysvětluje, že workout se nedá zaměňovat za fitness. „Má svá pravidla, svoje prvky, která potřebují určitá vymezení,“ vysvětluje. „Vždy říkám, že ideálně je sehnat si v obci někoho, kdo workout provozuje a na základě jeho postřehů pak vybudovat hřiště s takovými a takovými prvky,“ dává návod obecním radním. „Navíc workoutové hřiště nenabízí uplatnění jen specialistům, ale všem, kdo se chtějí protáhnout nebo si jen tak zacvičit,“ upozorňuje.

Kdo a kdy jej k workoutu přivedl? „V podstatě internet. Před nějakými osmi lety se začali objevovat lidé, v Karviné například Michal Šopor (nejznámější český youtuber v USA), kteří workout provozovali dříve, než se k nám vůbec ‚oficiálně‘ dostal. Mě to také zaujalo a workout vlastně definoval mou cestu. Už předtím jsem sám cvičil a díky workoutu pak už věděl, že chci v životě dělat právě tohle,“ objasňuje Marek.

Svého budoucího kamaráda Michala Šopora vyhledal a začali workout rozvíjet spolu, věnovali se mu neustále, proto Matis může porovnávat, jak se tato sportovní disciplína, původem nejspíše z newyorského Bronxu (souběžně se však rozvíjela i na Ukrajině a v Rusku), v Česku posunula. „Z neznámého pojmu jsme v situaci, kdy tady hřiště rostou jako houby po dešti. Pořádají se soutěže, v Evropě jsou tedy náročnější, provozují jej i holky. Na Slovensku víc než u nás, ale ano, cvičí i tady. Třeba nedávno jsem viděl, jak asi jedenáctiletá holčička udělala sedmdesát shybů,“ usmívá se.

O novém druhu sportu besedoval i s dětmi ve školách. „V Karviné jsme to měli snad všude. Teď už trochu méně, ale jezdíme i různě po okolí a předvádíme vystoupení,“ dodává.

Přirovnává to k artistům, kteří také lidem předvádí to, co chtějí vidět. „Jsme exhibicionisté. Workout potřebuje mít publikum. Zájem o něj je, dostává se do povědomí lidí čím dál víc,“ uvědomuje si Matis.

Sám začínal s atletikou v Karviné. „Běhal jsem střední běhy, bavila mě i výška, chyběly mi dva centimetry, abych přeskočil svou vlastní výšku,“ usmívá se.

Nyní je už trojnásobným mistrem Evropy a také mistr světa. „Paradoxně největší radost mi udělala soutěž před třemi lety v německém Wetzlaru, kde jsem vyhrál s rozdílem bodů téměř o polovinu větším, než měl druhý v pořadí. To byl den, kdy jsem se cítil opravdu silný,“ popisuje.

S přibývajícím věkem už jej soutěže tolik nenaplňují. „Ta dravost tam po zisku titulů už opadla,“ přiznává. „Nesedí mi hlavně ta přebujelá soutěživost. Na posledním mistrovství Evropy se mě ptali, koho všeho chci porazit. Říkal jsem jim dokola, že jen malého hobita z Karviné, čímž jsem myslel sebe. Pro mě prostě ztrácí smysl to, pokud se už soutěže budou ubírat tím směrem, že všem půjde jen o to pořád jen někoho překonávat,“ vysvětluje.

Workout má několik disciplín. „Někdo se věnuje právě volnému stylu, já vyznávám silový workout, takzvaný weighted,“ objasňuje. Než se upravila pravidla, na soutěžích zvedal se svou hmotností (64 kg) stejné váhy jako stokilový soupeř. „Teď už se to upravilo, ale pořád soutěžím s více než sedmdesátikilovými soupeři,“ říká.

A k aktuální situaci - jak se udržoval v době koronaviru? „Nijak. Doma jsem si dával jen lehčí tréninky, na hřiště se moc nechodilo, já osobně kvůli roušce, ve které se mi nedýchá dobře. Když to opadlo, nastěhovali se nám na hřiště zase kulturisté, se kterými se moc nemusíme. Teď už je to naštěstí lepší, kulturisté zalezli do svých posiloven a my už zase máme k dispozici venkovní hřiště,“ uzavírá Matis.