Od kdy se věnujete stolnímu tenisu a co Vás přivedlo do Havířova?
Začal jsem hrát ve svých deseti letech za České Budějovice. K tomuto sportu mě zlákal můj otec, který kdysi aktivně hrával stolní tenis. Ve čtrnácti letech jsem se probojoval na mistrovství republiky mladšího žactva, kde si mě všimli trenéři z Baníku Havířov. Dali mi dobrou nabídku a chvíli poté jsem tady nastoupil na základní školu a začal hrát za Havířov.

Co následovalo posléze?
Od té doby jsem se věnoval stolnímu tenisu profesionálně. Nejprve jsem hrál za juniory. Díky tomu, že jsou v Havířově výborné podmínky pro trénování, dostal jsem se v této kategorii i do juniorské reprezentace. Sbíral jsem zkušenosti a od osmnácti let jsem za Havířov hrál extraligu mužů. Také jsem v této době měl i úspěchy na soutěžích pro handicapované.

Kromě hraní se zdravími sportovci jste se účastnil i paralympiád.
Na první paralympiádu jsem se dostal v patnácti letech. Byla v Atlantě a já jsem tam byl jedním z nejmladších účastníků. Obsadil jsem tehdy páté místo a to nastartovalo mou kariéru dopředu. Od té doby jsem byl na dalších čtyřech paralympiádách, naposledy v Londýně, která byla loni. Tady už jsem jel jako zkušený hráč a dostal jsem se do čtvrt finále, kde jsem prohrál s olympijským vítězem z Pekingu a nejlepším čínským hráčem 3:2 na sety. Takže výkon to byl dobrý a já odešel se vztyčenou hlavou.

Jaké máte další úspěchy kromě paralympiád?
V roce 2006 jsem se stal mistrem světa ve stolním tenise mezi handicapovanými. Bylo to v Montrealu a i když zde byla velká konkurence, přálo mi štěstí. Taky se mi v letech 2003, 2007 a 2009 podařilo vyhrát mistrovství Evropy. Díky sportu jsem projel celý svět kromě Antarktidy, když to tak řeknu, byl jsem vlastně ve všech koutech světa.

Kromě soutěží pro handicapované se účastníte i těch pro zdravé hráče. Jaké to jsou a jak vás mezi sebou berou?
Postižení mám od narození a hraji s ním vlastně od mala. Možná v mladších žácích nade mnou projevovali lítost, ale jak jsem začal podávat dobré výkony a jezdil jsem po celé republice, už to nikomu ani nepřišlo. Teď mě všichni berou úplně normálně a nemám s tím žádný problém. Mezi zdravými jsem hrál za juniory, účastnil se mistrovstvích republiky a od osmnácti hraji extraligu. Na větší soutěže už je ten handicap znatelný a já nestačím na tuto úroveň po fyzické stránce.

Jaké jsou vaše plány a sny do budoucna, které se týkají hraní?
V září se chystám na mistrovství Evropy handicapovaných do Itálie. Rád bych tady uspěl a ještě pomýšlel na medailové umístění. Vrcholem kariéry bude v roce 2014 mistrovství světa v Pekingu. Tady se budu muset pořádně připravit na čínské hráče a snad se probojuji vysoko. No a můj sen bude v roce 2016 v Riu De Janeiru. Jestli se sem dostanu, bude to moje šestá paralympiáda. Tady už nepůjde vůbec o umístění, ale moc se ji chci zúčastnit. Šestou účastí bych se stal rekordmanem mezi českými paralympioniky.

A co váš osobní život. Máte v plánu se vrátit do Českých Budějovic?
Tady bych velmi rád sdělil veřejnosti a pozval všechny příští sobotu na naši svatbu. Na havířovském Zámečku si budu po poledni brát svou přítelkyní Petru. Zařídili jsme si v Havířově pěkný byt a chceme si zde ještě se synem Lubošem užívat rodinného života. V Budějovicích máme sice rodinný dům, ale za svůj domov už beru Havířov. Mám tady všechny přátelé, známé a teď už i rodinu.

IVAN KARABEC

Narozen: 13. 9. 1980
Kluby, kterými prošel: Moto České Budějovice, Baník Havířov, TTC Schimborn (DE)
Současný  klub: Baník Havířov
Největší úspěchy: 1. místo na paralympiádě, 1. místo na MS, trojnásobný mistr Evropy
Oblíbení stolní tenisté: István Jonyer, Tibor Klampar, Milan Orlowský