Na Velké ceně Karviné skončil podle očekávání na „bedně“, ale díky své píli a cílevědomosti míří přece jen o dost výš.

Honzo, doma se chce každý ukázat, máš to podobně?

Mám to také tak. Pro každého judistu je domácí turnaj speciální. Já se rozhodl jít obě kategorie, takže vedle starších žáků jsem si vyzkoušel i dorost.

Právě ve starších žácích jsi v kariéře hodně úspěšný. Jaké jsou tvé nejlepší výsledky?

Na mistrovství republiky jsem byl třetí, na turnajích Českého poháru jsem se pravidelně medailově umisťoval.

Teď přecházíš do kategorie dorostu. Tam máš podobné plány?

Ano, od ledna už budu dorostenec a rád bych se kvalifikoval na mistrovství Evropy. Zatím trénuji v Karviné, ale už pomalu rok jezdím do Ostravy, abych se zase o něco výš posunul a připravil se právě na vstup mezi dorostence.

Velká cena Karviné v judu - kvalita na tatami i okolo něj.

Kdo tě vlastně k judu přivedl?

Můj nejlepší kamarád Filip Kršňák z Ostravy. Vzal mě na nějaký turnaj, mně se to zalíbilo a od té doby se věnuji judu. Velkou roli v tom hrály i úspěchy. Když se člověku daří, baví ho to víc a já začal prakticky hned vyhrávat malé soutěže, a pak se to postupně nabalovalo.

Co tě v klubu naučili? Říká se, že judo není jen o tom s někým praštit na tatami, ale je to hlavně cesta.

Naučili mě poslouchat (úsměv). Ale vážně, disciplína je v judu hodně důležitá. Třeba mně, když se zrovna nedaří, tak se dokážu uklidnit, vydechnu si a řeknu si, že to bude lepší. Platí to na tatami i v životě. Judo mi pomáhá.