Za jeho výkony mu poděkovalo více než pět tisíc fanoušků, kteří v červnu dorazili do Ostravar Arény na kvalifikační zápas o postup na mistrovství Evropy mezi českým týmem a Bosnou a Hercegovinou.

„Jsem rád, že mě pozvali, bylo to hezké a důstojné rozloučení s mou reprezentační kariérou. Navíc to bylo v našem regionu a před fantastickou návštěvou. Takovou atmosféru jsem v Česku na házené ještě nezažil,“ vrátil se myšlenkami k utkání pětatřicetiletý křídelník, který se chystá na další sezonu v druholigovém francouzském Dijonu.

Loučit se skoro doma, před tolika diváky, to musel být skvělý pocit. Dojalo vás to?

Měl jsem tam manželku, dvě děti i další rodinu, ale dojatý jsem nebyl. Spíš jsem byl nervózní. Byl jsem rád, když to bylo za mnou a mohl jsem si v klidu vychutnat zápas jako divák.

Na utkání dorazilo přes pět tisíc lidí. Nemrzelo vás v té chvíli, že ještě nejste na hřišti?

Upřímně mě to ani nemrzelo. Národní tým už je za mnou a už jsem se s tím před nějakou dobou smířil. Zrovna jsme s manželkou přijeli z víkendu v Praze, kde jsme si to užili, takže jsem byl spíše rád, že mám prázdniny, a že už nikde nemusím trénovat.

Jak se vám zápas líbil, užil jste si atmosféru?

Byl to klasický poslední kvalifikační zápas s balkánským soupeřem. Balkánci na tom nejsou dobře fyzicky a šlo poznat, že byli unavení. Na nás bylo vidět, že už nepotřebujeme vyhrát. Ale i tak to bylo super utkání a já jsem si to s celou rodinou hodně užil.

Reprezentační kariéru jste uzavřel před rokem a půl. Nechybí vám národní tým? Nelákalo vás to někdy k návratu?

Reprezentační kariéru jsem neuzavřel já, ale uzavřeli mi ji trenéři, kteří mi řekli, že už se mnou nepočítají. Ze začátku to sice bylo těžké, ale už jsem se s tím smířil. Chybí mi kamarádství s kluky, chození na kávičky a momenty, kdy člověk vypadne z klubového stereotypu. Vždy jsem se dostal domů, bylo to pěkné, ale už to skončilo. Navíc teď většinou, když hraje reprezentace, máme v klubu volno, takže si užívám rodinu a z tohoto hlediska mi reprezentace už nechybí.

S reprezentací jste toho prožil hodně a patřil jste k nejzkušenějším. Jak na toto období budete vzpomínat?

Myslím, že to bylo krásných dvanáct let. Nejradši vzpomínám na jednu z prvních a posledních akcí. Tedy na mistrovství světa v Německu, kde se mi dařilo, navíc se hrálo v krásných halách a měl jsem tam svého nejlepšího kamaráda Jakuba Szymanského, se kterým byla hrozná sranda. To stejné platí pro světový šampionát v Kataru, zase jsme tam byli spolu a byla to paráda. Cítil jsem se skvěle i na hřišti a obě tyto akce jsem si vážně moc užil.

Na vrcholové úrovni hrajete už řadu let. Jste se svou kariérou spokojený?

Ohlížet za kariérou se budu snad až za pár let, až úplně skončím. Zatím se na to ale nechystám. Byla to však náročná cesta, nikdy jsem nedostal nic zadarmo a musel jsem si to hodně vydřít. Už odmala jsem dojížděl z Orlové do Karviné a díky podpoře mého otce jsem to zvládl. Bez rodiny bych to nikdy nedotáhl tam, kde jsem.

Nyní se chystáte na další sezonu v Dijonu. Co od ní čekáte?

Ve Francii jsem v lednu podepsal novou smlouvu na dva roky. Sportovně si myslím, že můžu hrát ještě pár let venku, ale rodina se už po Vánocích vrátila do Karviné. Je hodně těžké být takto sám. I proto už v létě proběhlo nějaké oťukávání s karvinským klubem a uvidíme, jak se to bude vyvíjet do budoucna, jestli z toho vznikne nějaká spolupráce.

Láká vás ještě obléknout karvinský dres?

Myslím, že to nereálné není. Samozřejmě bude záležet na zdraví, formě a taky Karviné. Uvidíme, jestli bude mít zájem a jaké bude mít plány do budoucna. Určitě by mě to ale lákalo, jde totiž vidět, že to v Karviné dělají dobře, mají ambice, vědí, co chtějí a na halu zase chodí hodně lidi. Vrací se to do starých dobrých kolejí a určitě by bylo pěkné vrátit se a uzavřít kariéru doma.

Jak jste si užil léto?

Prázdniny jsem si užil. Byly krásné a nejdelší v mém životě. Nikdy jsem neměl osm týdnů volna, ale uteklo to úplně stejně, jako kdybych měl týden nebo dva. Užíval jsem si rodinu, byli jsme na Slovensku, ale všechno krásné jednou končí. A jak říká známé české přísloví, tak bez práce nejsou koláče, takže je třeba si to pěkné nechat v hlavě a těšit se na to další. Teď je třeba pořádně makat a dobře se připravit na novou sezonu.