„Odvedli jsme skvělou práci a zlato je třešničkou na dortu,“ uvedl dvaatřicetiletý Jaroslav Berka, jenž u juniorského týmu působil v roli asistenta trenéra. V současné době je zároveň sportovním ředitelem Sparty, je však odchovancem havířovského Torpeda, ve kterém prošel všemi mládežnickými kategoriemi a kde nakoukl i do mužů.

Prožívali jste po zlatém finále velkou euforii?

Byla obrovská a spontánní. Ani jsme pořádně nevěděli, jak to slavit. Na hřišti to bylo spíše dojemné a v kabině pak vypukla ta pravá oslava s pokřiky a šampaňským.

Předčilo zlato vaše turnajové vyhlídky?

U týmu jsme už druhý cyklus, máme ho čtyři roky a celou dobu ho neskládáme pro výsledky, ale zaměřujeme se na činnost. Chceme, aby tým byl připravený, a aby dokázal podat maximum. Naším cílem bylo vyhrát na turnaji každý zápas a šli jsme si za tím. Nesoustředili jsme se však na výsledky, ale na výkony.

Věřili jste si ve finále na Švédy?

Už ve skupině jsme je porazili 5:1, byli jsme na ně výborně připravení. Věděli jsme, že na to budou reagovat a v první třetině jsme jen se štěstím nedostali gól. V šatně jsme si to však vyříkali, změnili taktické věci i mentální nastavení. Kluci věděli, že vyhraje ten, kdo bude chtít vyhrát více. Potom jsme je začali přehrávat naší hrou, byli jsme více na míčku, měli jsme efektivní protiútoky, které byly nejlepší na turnaji, a to nakonec i rozhodlo.

Jaroslav Berka s mistrovským pohárem.

Český seniorský florbal v posledních letech čeká na výraznější úspěch. Roste mu nyní nová generace?

Je důležité, aby na sobě kluci i nadále pracovali. Je to předpoklad a zároveň závazek do budoucna. Teď už ví, že mohou porážet i nejlepší týmy. Bude to na nich, musíme si všichni sednout a poctivě s touto generací pracovat.

Je tato generace výjimečná?

Měli jsme pět nebo šest výrazných individualit. Ale podobně silné generace mohou vyrůstat i nadále, jsou tady šikovní kluci a rozhodně se nejedná o výkřik do tmy, po kterém by následovalo ticho. Teď se nám nicméně sešel opravdu velmi silný tým.

Jak vůbec celý turnaj probíhal? Poznali jste Kanadu?

Jeli jsme tam už s pětidenním předstihem. Měli jsme připravené prostředí na aklimatizaci a vezli jsme s sebou špičkové odborníky. Chtěli jsme se maximálně připravit a volné jsme měli jen jedno odpoledne, kdy jsme se prošli po městě či do restaurace. Nejeli jsme na výlet, ale na šampionát (úsměv).

Zvládli Kanaďané organizaci turnaje?

Na začátku tam byly drobné nedostatky, třeba s kvalitou povrchu, která nebyla taková, jakou známe z Evropy. Ale během druhého dne se to zlepšilo a vše proběhlo tak, jak má.

Působíte v Praze, ale zvládáte sledovat i výkony Havířova?

Sleduju a detailně, jsem s nimi v kontaktu. Letošní sezona a konec ve čtvrtfinále odpovídaly mým očekáváním, hráčské osobnosti tam totiž nebyly natolik silné jako v předešlých letech nebo kdysi. Je třeba nastartoval intenzivní růst hráčských a trenérských osobností. Ale dobrou zprávou je, že se v Havířově snaží dělat kroky k tomu, aby se to vrátilo na předešlou úroveň.

Jak vůbec na vaše působení v Havířově vzpomínáte?

Vyrůstal jsem tady, než jsem odešel na vysokou školu do Prahy. A musím říct, že z toho těžím doteď. Měl jsem výborné trenéry, kteří mě hodně ovlivnili. Z mé generace vyrostlo několik skvělých hráčů včetně Matěje Jendrišáka. S lidmi z Havířova jsem stále rád v kontaktu, bavíme se o trénování a zvu je na různé turnaje. To pouto zůstává dál silné.

Neuvažujete o tom, že byste se do Havířova někdy vrátil?

Už mám v Praze rodinu a bylo by to složité, ale ty myšlenky tam někdy jsou. Občas mě napadá, jak by to šlo skloubit, abych jim mohl vrátit to, co jsem od nich dostal. Pokud mám nyní možnost, vždy jim rád pomůžu.