Dvacetiletý odchovanec atletického oddílu TJ Jäkl Karviná se blýskl na republikovém šampionátu dospělých v Kladně. V závodě na 800 metrů vybojoval skvělé šesté místo a vytvořil si osobní maximum. S časem 1:52,56 minuty, který zaběhl v rozběhu, se v této disciplíně stal dokonce historicky nejrychlejším karvinským běžcem.

„Pro mě to je skvělý čas, jsem rád za každé zlepšení osobáku. Aktuálně jsem s tím časem spokojen, ale chci ho ještě zlepšit, protože celkově to v atletice není žádný extra výkon,“ uvedl běžec, který v roce 2015 přestoupil do SSK Vítkovice.

Výrazně jste vylepšil své maximum. Jak moc byste chtěl v budoucnu tento čas ještě stlačit?

Z osobáku jsem byl neskutečně nadšený. Před závodem jsem měl na tréninku dobrou formu a věřil jsem si, že můžu běžet tak rychle. Čas bych rád stlačil co nejníže, konkrétní hodnotu si ale netroufám odhadovat.

Na republikovém šampionátu jste nakonec skončil šestý. Jak vysoko tento úspěch řadíte?

Postupem do finále a osobákem v rozběhu jsem si splnil cíl. Finálový běh jsem si šel už hlavně užit a šesté místo bylo asi maximem, kterého jsem v tom závodě mohl dosáhnout.

Jakých dalších úspěchů jste v kariéře ještě dosáhl?

Určitě rád vzpomínám na mou první medaili z mistrovství republiky žáků, kde jsem bral třetí místo. Nebo další bronz z republikového šampionátu dorostu. Důležitá je pro mě i „brambora“ z mistrovství republiky juniorů. Věřím však, že větší úspěchy ještě přijdou.

Jak vzpomínáte na vaše atletické začátky?

Přišel jsem na atletický stadion s tím, že bych se rád stal desetibojařem, takže jsem na závodech kombinoval všechny disciplíny. Ale moc slavné to nebylo a v Karviné navíc ani nebyly podmínky, abych tyto disciplíny mohl pořadně trénovat. Trenér Michal Broda v té době běhal na závodech 800 metrů, tak jsem se na tréninku přizpůsobil a přidal se k němu.

V roce 2015 jste odešel z Karviné do Vítkovic. Co vás k tomu vedlo?

Jednoznačně lepší tréninkové podmínky. Především velká a kvalitní tréninková skupina v čele se skvělým trenérem.

Dříve jste se věnoval také fotbalu. Kdy u vás zvítězila atletika?

Definitivně zvítězila teprve loni v létě. Hodně jsem toho odehrál za fotbalovou Lokomotivu Petrovice, byla tam vždycky dobrá parta a skvělý trenér. Pan Kuljovský mě vždy podporoval i v atletice a toleroval mi menší tréninkovou docházku. Věděl, že když jsem nemohl na fotbal, tak to bylo jen proto, že jsem běhal někde s atlety.

Jaké před sebou máte ještě mety? Co třeba mistrovství světa či olympijské hry?

Nad tím ani neuvažuji, ale samozřejmě byl bych rád, kdyby se to povedlo. Nyní to jsou však mety z říše snů.

Co děláte, pokud zrovna nezávodíte?

Odpočívám, a pokud je síla a čas, tak se věnuji dalším sportům. V září se chystám na Ostravskou univerzitu, kde budu studovat obor učitelství - matematiku plus tělocvik.

Petr Sobol