„Dejme tomu, že jsem trénoval asi častěji než ostatní, takže nějaké zkušenosti jsem načerpal a vím, co mám udělat, abych z nich čerpal to potřebné. A určitě se hodí i zkušenosti, které jsem nabyl jako aktivní závodník," přemýšlí Lukáš Rakowski, jehož pro velké krasobruslení vychoval dnes již legendární trenér Stanislav Sciskala. „Na druhou stranu - tituly mistra republiky mi nezaručí, že budu úspěšný i na trenérské dráze. Na to musím zapomenout," razí mladý trenér své vlastní heslo.

Nakolik vás ve vaší trenérské činnosti ovlivnil právě pan Sciskala starší?
„Myslím, že hodně. Vzal jsem si od něj především to zanícení pro věc, kterým byl on pověstný. Pamatuji si, že i když měl vřed na žaludku, tak stejně místo do nemocnice přišel na trénink a tu trenérskou jednotku si odpracoval. Ten měl snad stoprocentní účast na tréninku (úsměv). Pan Sciskala byl naprosto důsledný, až nedávno jsem si vlastně detailně uvědomil ten jeho zápal pro krasobruslení. Teď se ho snažím dodržovat taky."

Jaké byly vlastně okolnosti vašeho příchodu do klubu? Jste přece z Třince.
„Ano, odmalička jsem také za Třinec jezdil. Až v patnácti letech jsem přešel do LR Cosmetic Ostrava, kde jsem bruslil dalších deset let. Po ukončení aktivní kariéry jsem se ale rozhodoval co dál. Jezdil jsem nějaká show, ale zjistil jsem, že pro mě nejsou. Jsem domácí typ a venkovní výjezdy mi moc neseděly. Tak jsem přemýšlel dál, až přišla nabídka právě z Třince, který tenkrát fúzoval s českotěšínským a polským oddílem z Cieszyna."

Od té doby se datuje i vaše spolupráce s Michalem Matlochem?
„Ano, i když se známe podstatně déle. Oba jsme jezdili za Třinec už v žákovském věku, nyní spolupracujeme i trenérsky. Máme na věc podobný pohled, myslím, že můžu mluvit i za něj, ale ta práce nás ohromně baví, naplňuje a já jsem rád, že jsem mohl zůstat u tohoto sportu. Navíc v regionu, což je pro mě ideální."

Proč jste ale nepokračoval doma v Třinci?
„Situace se tak vyvinula. Máme prostě svou vizi, kterou chceme naplňovat. Po dvou letech od té fúze tří oddílů jsme se s Michalem a ostatními podobně smýšlející lidmi z klubu rozhodli, že si to chceme dělat po svém. Třinec dál spolupracuje s Cieszynem, ale my jsme rádi, že jsme se vydali po vlastní ose. I když jsme se museli v lecčems omezit, je vidět, že jsme s krasem v Těšíně nějak pokročili."

Jak jste spokojen s českotěšínskými dětmi?
„V prvé řadě jsem s nimi rád. Je tady skupina fajn dětí, které chtějí něčeho dosáhnout a neberou krasobruslení jako rekreační sport. Věnují se tomu na sto procent a s tímto přístupem je velký předpoklad, že časem nezůstaneme jen u okrajových záležitostí domácích podniků, ale že se také dostaneme i na mezinárodní fórum. Bylo by to příjemné a vlastně i jakési ocenění naší práce, o které si myslíme, že je dostatečně systematická, abychom se s ní propracovali i za hranice."

Více v tištěném vydání Deníku