Víc je ale může těšit předvedená hra. Kromě úvodního kolapsu proti pozdějším mistrům Evropy Španělům hráli s každým vyrovnanou partii, přičemž na druhé straně stály házenkářské velmoci typu Dánska, Německa či Chorvatska.

Velký díl na tom nese i strážce české svatyně Martin Galia, který exceloval proti Dánům, Maďarům a s mladším spoluhráčem Tomášem Mrkvou se mezi tyčemi skvěle doplňovali.

A to Galia na šampionát původně ani neměl jet. Pár dní předtím mu totiž zemřel tatínek Ivan. „Opravdu jsem svůj start hodně zvažoval. Konzultoval jsem to s rodinou, hlavně s mamkou a bráchou, a nakonec jsem odjel. Věřili jsme, že nás táta sleduje seshora. On mě k házené přivedl, dával mi cenné rady. Je to můj nejlepší výsledek v reprezentaci, a proto ho věnuji jemu,“ poslal Galia pozdrav do nebe. 

Martine, jak hodnotíte tento velký úspěch české házené? Co jste si po mistrovství se spoluhráči říkali?

Že se zúročila koncepční práce celého týmu. Čtyři roky jsme něco budovali, teď to došlo svého naplnění. Původně jsme jeli do Chorvatska s cílem postoupit ze skupiny. Bylo to spíš tajné přání, skupinu jsme měli asi nejtěžší. Takže jít dál, už to by byl super výsledek. A po úvodním debaklu od Španělů jsme nebyli jednou nohou, ale s tím hrozivým skóre prakticky oběma nohama venku. Neskutečné.

Ke skvělé jízdě šampionátem jste se odrazili po výhře nad olympijskými vítězi z Dánska. V čem byl ten zlom, že jste po prohře od Španělů odehráli tak fantastický zápas?

Po zápase se Španěly jsme byli příšerně skleslí. Ale sedli jsme si a dali se dohromady, vybudili se. Řekli jsme si, že jsme to nebyli my. Pokud máme prohrát, pak ať je to důstojná prohra. Aby se vidělo, že to umíme a nejsme žádní matlalové. Podle mě představoval zlom první poločas s Dánskem. Furt se to tahalo, vedli jsme o gól, najednou jsme viděli, že to jde. Že hrajeme regulérně vyrovnanou partii proti olympijským vítězům a neskutečným borcům, kteří hrají ve svých klubech prim. Tam se to zlomilo.

Po zápase s Dánskem, kterým Češi šokovali Evropu.

Výhrou 28:27 jste se dostali do postupové hry a nakonec samotný postup dokonali proti Maďarsku…

To byl zápas o všechno. Kdybychom jej prohráli, nebyla by nám nic platná ani výhra nad Dánskem. Měl jsem z naší hry velmi dobrý pocit. Ten zápas jsme zvládli bravurně! Celých šedesát minut jsme byli lepší, každý makal za druhého.

Naposledy dosáhli Češi podobného výsledku před dvaadvaceti lety. Není škoda, že naše házená čeká na výraznější úspěchy tak dlouho?

To rozhodně je. Ale jsem optimista. Věřím, že na to navážeme i v dalším cyklu, i když máme zase těžký los. Tím šestým místem na Evropě jsme si získali respekt soupeřů, nebude lehké obhájit tuhle pozici, ale pro mě osobně je podstatné hlavně to, jak jsme se prezentovali herně. S každým, tedy kromě těch Španělů, jsme hráli otevřeně a dokázali se prosazovat. Rozhodovalo se až v závěrech zápasů. Nebýt výpadku s Němci, dostali bychom se do semifinále a to už by byl opravdu mega úspěch.

Mrzí vás to?

Nebudu říkat, že ne. Když byla taková forma, chtělo to využít. Spíš jsme ale cítili pokoru, zvlášť po tom prvním zápase. Chtěli jsme být soudní a věděli, že nebudeme pořád jen vyhrávat. Vždyť jsme v téhle fázi turnaje už nemuseli být. Ale Němci byli hratelní, potěšilo nás, když jsme poznali, že z nás mají trochu vítr. Když si to vezmete, dosáhli jsme na takový úspěch vlastně s takovým „no name“ týmem. Sázeli jsme hlavně na kolektiv, ne na individuality, i když i ty jsou v kolektivním sportu potřeba.

Když už jste to nakousl - mají se čeští fanoušci učit nová jména? Protože paradoxně jste na nejlepší výsledek od rozdělení Československa dosáhli bez Filipa Jíchy. To byla velká persona národního týmu, která ale při utkání často brala zodpovědnost logicky na sebe. Nehráli jste teď kolektivněji?

Kolektiv bych opravdu vypíchl, ale ono to s tím Filipem nebylo úplně tak, že by to bral na sebe jen on. Třeba teď v Chorvatsku zase střílel hlavně Ondra Zdráhala (s 55 góly nejlepší střelec mistrovství – pozn. aut.). On a pak ještě Pavel Horák odehráli fantastický šampionát. Vždycky se najde někdo, kdo je tahounem týmu. Předtím to byl Filip. To ale neznamená, že bychom nehráli kolektivně, jen jsme hráli jiným stylem. S Filipem bylo špatně spíš to, že nás v médiích pořád prezentovali jen jako Jíchu a spol. Když jsme někam vyjeli, bylo to o Jíchovi a ostatních. Teď se dopředu derou zase mladí kluci jako Kašpárek, Zeman, Petrovský a je to fakt o týmovosti. Kolektiv byl super. Myslím, že jsme byli pro soupeře tak trochu i inspirací, jak jsme všichni do jednoho společně prožívali veškeré momenty na palubovce. Jsem rád, že můžu být součástí takového mužstva.

Češi i díky výborným zákrokům obou exkarvinských brankářů dosáhli na Evropě na šesté místo.

Karvinská klika tak trochu táhla český nároďák, protože kromě Zdráhaly a Horáka nelze opomenout výkony vás, brankářů. Připomeňme, že vaším parťákem v bráně je jiný bývalý gólman karvinského Baníku Tomáš Mrkva. Jaká je to spolupráce? Dá na vaše rady?

Já jsem hrozně rád, že se Tomáš tak vypracoval. Máme spolu bezvadnou spolupráci. Znám ho už z dřívějška z Baníku, kde jsem ho jako staršího žáka trénoval. Sedli jsme si skvěle. Ještě bych do toho zařadil Miloše Slabého jako trenéra gólmanů. Bylo to hodně o komunikaci a nám se dařilo stanovit na jednotlivé zápasy vždy výborně taktiku. Vycházelo nám zařazování brankářů, řekli jsme si, kdo začne, že právě jeho styl by mohl na soupeře platit a trefovali to. Jinak musím Tomáše opravdu vyzdvihnout, protože má za sebou úžasné mistrovství. Chytal famózně s Makedonci, Slovinci, vlastně i s Němci, i když tam nebyl dobrý výsledek. Byl to fakt skvěle odehraný šampionát.

A vy jste na něm byl nejstarším hráčem. Nedělali si z vás spoluhráči legraci?

To víte, že ano (úsměv). Největší sranda byla, že kromě Tomáše, kterého jsem pomáhal trénovat v Karviné, jsem měl na šampionátu ještě dva takové „svěřence“. Za Švédy chytal Palicka, kterého jsem trénoval v Redbergslidsu, v Německu zase Wolff, kterého takto znám z Grosswallstadtu. Nakonec nás vychytal.

Ale končit nehodláte? Co vy a potenciální návrat do Karviné? Je to reálné?

Končit se mi nechce, i když jsem v nároďáku už sedmnáct let. Nedávno jsem prodloužil v Zabrze smlouvu do roku 2020. A my, kterým je hodně přes třicet, jsme si po Chorvatsku řekli, že to s mladými ještě potáhneme a končit nebude nikdo. Zvlášť po takovém výsledku. Máme chuť pokračovat a časem převezmou vůdčí role v týmu mladí. Máme v kádru dost šikovných hráčů. A Karviná? Nevylučuji nic. S vedením klubu jsem v častém kontaktu, pomáhám v Baníku trénovat mládež a klub má můj příslib, že se za tři roky vrátím. Ale bude mi už přes čtyřicet, tak uvidíme, jak to bude. Každopádně je to v Karviné dobře nastartované, před HCB je ještě fůra práce, aby se klub dostal zase na vrchol, kam patří, ale po těch hubenějších letech to opravdu vypadá, že se klub zase zvedá. A to je dobře.

MARTIN GALIANarozen: 12. dubna 1979
Post: brankář
Držení míče: pravák
Debut v národním týmu: 6. ledna 2001
Kariéra: Baník Karviná (1997-2003), Redbergslids Göteborg (2003-2004), Frisch Auf Göppingen (2004-2008), TBV Lemgo (2008-2011), TV Grosswallstadt (2011-2013), St. Ottmar St. Gallen (2013-2016), Górnik Zabrze (2016-2018).