Ostřílený házenkář Michal Brůna vytáhl mladíky kolem sebe k pocitům, které před lety zažíval v černozeleném triku karvinského Baníku sám. K titulu. Na vrchol.

„Co na to říct? Jsem šťastný za kluky, za dobrou partu, za skvělého trenéra. Za všechny, kteří nám věřili, hlavně za současné vedení klubu. Podporovali nás, jak mohli, jmenovitě předseda Roman Mucha, a nastartovali podmínky, aby se zvedla úroveň karvinské házené,“ popsal Michal Brůna úvodem to, co měl na srdci především.

Myslel jste si před příchodem do Karviné, že byste mohl s týmem dojít tak daleko?

Upřímně? Moc ne. Čekal jsem nějakou konsolidační sezonu. Že to teprve nastartujeme a pokusíme se dostat postupně karvinský handbal tam, kam si zaslouží. Ale nebylo to jednoduché. Vybavuji si, jak nám hned po druhém prohraném utkání v sezoně hrozili pokutami. Výboři klubu nevěřili ani nám, ani trenérovi. Tímto je pozdravuji. Byla to pro nás výborná motivace.

Kdy jste začal věřit tomu, že by se to letos mohlo povést?

Minutu před koncem nedělního utkání (smích). Opravdu to byl všemi těmi věcmi okolo neobtížněji vybojovaný titul. Vždyť ti kluci dosud bojovali spíš o záchranu. Hodně hráčů nebylo zkušených, boj o titul zažili teprve poprvé ve svých kariérách včetně těch, kterým je dnes pětadvacet a jsou v nejlepším sportovním věku. Máme pořád mladý a nevyzrálý tým, ale postupnou cestu vzhůru jsme už nastartovali.

Michal Brůna, opora karvinských házenkářů.

Čemu ten úspěch přičítáte?

Jednoznačně vytvořeným podmínkám v klubu. V příchodu nových lidí do vedení organizace, konkrétně panu Muchovi, který se rozhodl za cenu obětavé a vysilující práce dostat Karvinou zase na vrchol a zachránit ji před úpadkem. Tím byly vytvořeny podmínky pro budování týmu, kde si všichni rozumíme. Myslím, že nám to klape na hřišti i mimo něj. Sedli jsme si.

Jaká byla víkendová utkání s Plzní?

Vypjatá, nesmírně těžká. Vždyť Plzeň má v týmu hromadu zkušených borců. Udělali vše pro to, aby nám to překazili. Chtěli se vrátit k rozhodujícímu zápasu k nám. V neděli musel dokonce Mára Monczka zaskakovat do obrany. Tak dobře bránit jsem ho snad ještě neviděl.

Co rozhodlo celou sérii?

Asi tým. Týmové pojetí. Vůle kluků něco dokázat. Nesmírně nám pomohli fanoušci. Bylo jich tady asi čtyřicet. Díky nim jsme se mohli cítit skoro jako doma. Vyburcovali nás k tomu, abychom to tady urvali.

Představuje titul ocenění vaší práce a vlastně i toho, že jste neudělal chybu, když jste se rozhodl vrátit ze zahraničí zase domů?

Beru to tak. Když pak zažíváte tyhle pocity… Víte, je ohromně fajn, když kluky po zápase chválí trenéři národního týmu Dan Kubeš s Honzou Filipem. Na mladých je vidět velký herní progres. To jsou všechno zážitky, na které se nezapomíná, které vás posunují. Věřím, že tým, nebo aspoň jeho základ, zůstane pohromadě a budeme dál pokračovat ve společné práci. Přál bych si to.