„Sotva do ní žduchnete, hned naskočí a jede. Tohle je yamaha," prohlašuje spokojeně v předvečer startu Karel Konečný, dnes už více než šedesátiletý borec, který se na českých okruzích proháněl v osmdesátých letech minulého století a znal třeba i dodnes s úctou jmenované těrlické legendy, jako byl maďarský jezdec Janos Drapál. Se synem Lukášem zrovna krátkou jízdou depem testují, jak se jim povedly poslední úpravy před nedělním startem.

Rodinný závodnický tým Konečných při posledních úpravách svého stroje Yamaha před závodem Havířovský zlatý kahanec.

„Dneska jsme v tréninku začínali s hustší pohonnou směsí, nakonec ale zvolíme řidší. To kvůli zdejším klimatickým podmínkám, protože i toto hraje v závodě svou roli," vysvětluje někdejší závodník.

Karel Konečný už dnes nejezdí. „Mám už obě kyčle ze železa, a kdybych spadl, přeci mě manželka nebude vozit na vozíčku. Loni jsem se ještě svezl, letos už jezdí syn," říká mechanik rodinného týmu, zatímco s jezdcem Jaroslavem provádějí poslední večerní úpravy silničního motocyklu Yamaha 350 RD z roku 1975, který Karel Konečný koupil a přibližně rok přestavoval na závodní stroj.

„Za komunistů jsme takto jezdili všichni, tak proč by to nešlo dnes? Teď je to navíc všechno snadnější a dostupnější. Tehdy jste musel mít známý za čárou nebo něco takovýho, protože jinak se díly a vše ostatní shánělo hodně špatně," vzpomíná příjemným českým dialektem jezdec, který pak kariéru přerušil, když 15 let působil jako námořník.

Nyní je ve světě, který má tuze rád, zpět. Jako mechanik syna. Na přestavbě silničního motocyklu na závodní stroj se přitom pořádně nadřel. Vše víceméně dělal sám, díly sháněl přes inzeráty, kapotáž a další věci vyráběl svépomocí.

Syn lásku podědil

Syn Lukáš podědil lásku k motorkám po tátovi. Dříve jezdil v hobby kategorii motokros. Dnes je na silnici. „To víte, mám k tomu respekt. Ale pak stejně přijde ten okamžik, kdy vám cvakne v hlavě a vy prostě jedete. Respekt ale musí být pořád," vysvětluje závodnické pocity mladší z rodinného týmu.

Redaktor Deníku Richard Kutěj při rozhovoru se závodníkem Lukášem Konečným.
Redaktor Deníku Richard Kutěj při rozhovoru se závodníkem Lukášem Konečným. Foto: Deník/Libor Běčák

„Nechci vám místním mazat med kolem úst. Letos jsme tady s naší novou motorkou v novodobý historii závodu prvně. Ovšem ta trať, organizace, suproví lidi a všechno kolem je špičkové a u nás v tomto druhu okruhů nejlepší, co jsme zatím zažili. Příští rok? I kdybychom neměli jet na žádný jiný závody, tady přijedem," dodává jeden z českých motocyklových veteránů.

Nad depem se mezitím snáší sobotní podvečerní letní deštík a oba „páni kluci" z Dvora Králové přikrývají svůj stroj a pak si užijí trochu večerní zábavy a pokecu s ostatními v depu. Po přespání v rodinné dodávce zaparkované v depu se syn vydá na trať. Ne, v neděli nakonec nevyhrál. Vítězové jsou ale v kategorii zvané Klasik všichni ti, kdo i v době supermoderní techniky udržují slávu dávných strojů, na kterých se kdysi historie Zlatého kahance začínala psát.