Ze svého arzenálu vytáhl parádní zákroky, díky kterým domácí dotlačili svou „mistrovskou káru“ do bodového cíle. Vyhráli 24:22.

Jak je vaším dobrým zvykem, v důležitém utkání jste vytáhl důležité zákroky…

Díky za kompliment, ale já pořád opakuji, že jsme tým a i tento zápas jsme zvládli jako tým, a to není fráze. Dnešní utkání toho bylo jasným důkazem. Viděli jste sami, že naši dva nejlepší hráči, tedy Monczka s Brůnou, neměli svůj den. Tím nechci říct, že by hráli špatně, ale Plzeň se na ně prostě dobře připravila. Musíme vidět i kvality soupeře, který je nenechal moc hrát, ale právě v tento moment dostali prostor další kluci a pomohli týmu získat veledůležité body.

Máte na mysli Jana Užka, který dával v klíčových chvílích branky?

Jistě, zahrál skvěle, ale to i další, jako třeba Matěj Nantl, který se nebál a chodil do tvrdé obrany Plzně, podobně jako Mára Drzyzga. Nebo Honza Plaček, který nakonec získal rozhodující balon celého zápasu. Je skvělé, že se prosazují i další hráči. Proto říkám, že jsme to uhráli jako tým. Makali jsme jeden za druhého. Jsme jako rodina.

Nemanja Marjanovič ve svém živlu.

Za dvacet minut jste dostali jen čtyři góly. Co se stalo pak, že se Plzeň dotáhla?

Víte co, my jsme tušili, že se dříve či později dostaví únava. Ta se nejvíc projevuje technickými chybami. V tom, že najednou nemáte kyslík, nemáte tak lehké ruce a nohy jako obvykle, nemyslí vám to v daný moment tak, jako když se cítíte uvolnění a plni sil. To vše hraje roli, a určitě i to se projevilo na našich nejzkušenějších hráčích, když jsme pak o náskok přišli. Já pořád vidím i kvality Plzně, která nám nedala nic zadarmo. Vždyť je to v posledních pěti letech nejlepší tým u nás. To je třeba vidět.

Co jste si řekli o přestávce v šatně?

Netuším, já do šatny nechodím. Mám svůj vlastní režim (smích).

Dostali jste se ze stavu minus tři a otočili zápas…

To je síla, která se tvoří přesně takovými zápasy. Takovým vývojem zápasů. Každý z nás v těžké situaci bojoval na maximum, nabízel se pro míč, nikdo se nechovával za druhého. Můžeme si jen přát více podobných utkání, která prospívají české klubové házené. Nejen nám, ale i soupeřům.

NEMANJA MARJANOVIĆNarozen: 8. ledna 1984
Výška/váha: 190 cm/90 kg
Post: brankář
Přezdívka: Nemo
Kariéra: 2005-2008 Karviná, 2008-2009 Octavio Vigo, 2009 Vardar Skopje, 2009-2012 US Ivry, 2012-2014 Billère Handball (II. francouzská), 2014-2016 CO Vernouillet (II. francouzská), 2016-2017 Sarrebourg HBSC (III. francouzská)
Úspěchy: 4x mistr Česka (2006, 2007, 2008, 2018), mistr Makedonie (2009), postup se Sarrebourgem do II. francouzské ligy (2017), 3x vítěz Českého poháru (2006, 2007, 2008), finalista Francouzského poháru s Ivry (2011)


V evropském poháru vám nalosovali maďarský Balatonfüred. Co na to říkáte?

Těžký, silný soupeř (pokyvuje hlavou). Pro hodně fanoušků asi ne tak známý a tudíž ne tolik atraktivní, ale každý se bude moci přesvědčit, jak na tom maďarská klubová házená je. Oni tam investují na české poměry neuvěřitelné peníze. Nevím, jak je to teď, ale před třemi lety nalil maďarský svaz do klubů horentní sumy a každý klub inkasoval milion euro. Funkcionáři svazu jim řekli, ať to každý investuje podle svého zvážení. Takže sami vidíte, že maďarské kluby mají víc než čtyřnásobně větší rozpočty než nejlepší české kluby a mohou si dovolit špičkové zahraniční hráče. Přitom jim tam běhá po palubovkách nepřeberně domácích talentů, silných mladých maďarských hráčů. Bude to velmi náročné.

Těšíte se na konfrontaci s Maďary?

Rozhodně. A předpokládám, že i naši skvělí fanoušci a lidé v regionu. Osobně mám velkou radost z toho, že je Baník po letech zase účastníkem evropských pohárů. Vždyť od roku 1993 byl v pohárech patnáct let v řadě! To je bilance, kterou spousta klubů nevykáže. Ještě pár let zpátky se povedly tři roky v pohárech, pak ale nastala pauza a teprve letos jsme zase součástí vyspělé Evropy. Těší mě, že mí známí v různých evropských zemích si toho zase všímají. Věřte mi, že to je pro klub silná devíza.

Jsou podle vás Maďaři hratelní?

Já to beru podle sebe. Každý zápas chci vyhrát, takže i tyto, ale musíme být realisté. Nemáme tolik hráčů jako oni, takovou sílu. Každopádně cokoliv se nám proti Maďarům povede, bude výborná zkušenost. Klukům bych poradil, ať si to prostě užijí, nemáme co ztratit, speciálně naši mladí. Jako dorostenci nebo žáci se před časem dívali na to, jak jsme hráli Evropu my. Teď ji hrají oni sami. To je přece paráda.