Spolu se svými kolegy z týmu a kamarády přešli zdárně přes prvoligový Zlín v domácím poháru a těší se na los 4. kola, tedy osmifinále.

Vy jste čeřili vody v národním poháru už v minulé a předminulé sezoně. Jste pohárový mančaft?
Asi ano. Už před třemi lety, kdy jsme potrápili Hranice (soupeř dal vítězný gól v poslední sekundě) jsme si ověřili, že doma můžeme hrát s každým. Loni se nám povedlo vyřadit Kopřivnici, možná i proto jsme si teď na soupeře věřili. V této fázi poháru k nám konečně nepřijel extraligový protivník jako v předchozích letech, ale ‚jen‘ prvoligový. I tak měl Zlín náš respekt. 

Vyhráli jste ale rozdílem třídy…
Zlín nás asi trošku podcenil. Taky domácí prostředí hrálo roli. Před našimi fanoušky si vždycky víc věříme. Je tady dobrá atmosféra a máme motivaci.

Sám jste dal šest branek. To jste měl na soupeře tak spadeno?
(smích) To ne, ty mé góly vyplynuly prostě ze situací. Je to dílo celého týmu. Já byl jen na konci těch akcí. Někdo mi taky musí odblokovat protihráče, někdo zase přihrát. Není to jen o mně.

Ale sám jste měl motivaci. Slavil jste 21. narozeniny.
To je pravda, možná to nějakou roli sehrálo. Musím klukům poděkovat, že mi připravili hezký postupový dárek. Nakonec jsme si ho všichni nadělili sami. 

Čím to, že se vám v poslední době tak daří? Sedla si parta?
Partu bych určitě vyzdvihnul, to je zásadní element našich úspěchů. Všichni táhneme za jeden provaz, na tréninku je sranda, nikdo si na nic nehraje. Umíme zapnout a držet při sobě. Z toho pak pramení i součinnost jednotlivých hráčů na hřišti. 

MHK už v minulosti dvakrát vyhrál druhou ligu. Cílíte na hattrick?
U toho prvního titulu jsem bohužel nebyl, to jsem hrál ještě za dorost HCB, ale letošní jsem už zažil a většina mých spoluhráčů také. Líbilo se nám to a chtěli bychom podobné pocity zažít znovu.