Přitom na trať vyrážela s vysokým startovním číslem 47. Na zmrzlé pistě zajela dvanáctý čas. Ve druhém kole už sedmý nejlepší, jen o desetinu pomalejší než vítězka závodu Rakušanka Kappaurer.

„Jsem ráda, že se mi podařilo zajet slušně obě jízdy," hodnotila svůj výkon. „Trať je tu podobná jako v Alta Badii, točí se, zatáčí a není vidět za brány, samé hrby," porovnávala. Za sebou nechala pár zajímavých jmen, bodujících i ve světovém poháruNorku Haugenovou, Švýcarku Suterovou či Francouzku Alphandovou.

V závěru sezony potvrzuje zlepšenou formu. „Snad mi to vydrží," přála by si. „Závěr sezony se ještě docela chytil, ani se mi nechce končit. Ukazuje se, jak mě zabrzdil pád v Garmischi. Teď jsem se zase rozjela, psychicky jsem na tom dobře," dodává spokojeně.

Po náročném mistrovství světa vyhrála FIS obří slalom v Savogninu a pak dosáhla životních výsledků v kombinacích světového poháru v Crans Montaně. Po krátkém domácím odpočinku už zase sbírá potřebné FIS bodíky.

Nejprve se jí povedlo třetí místo ve FIS obřím slalomu v Kranjské Goře, pak v superG a kombinaci v Krvavci (16., 12., resp. 5. a 3. místo) a ještě na FIS obřím slalomu v Bad Hofgasteinu, kde skončila šestá.

Zcela jistě se ještě ukáže na německém mistrovství, kde plánuje technické i rychlostní disciplíny. Ale pojede se v „prokletém" Garmisch-Partenkirchenu. „Naštěstí jen do půlky sjezdovky. Do toho kritického místa, kde jsem se nabořila, se nedostanu," nebojí se. „Potřebuju zajet ještě jeden hodně kvalitní výsledek v obřáku, pak budu spokojená," chystá se.

A že chybí na finále světového poháru v Americe, ji netrápí. „Neřeším, co by kdyby. Po sezoně navíc půjdu s kolenem na operaci. Mám trochu obavy, aby tam toho nebylo víc. Trápil mě meniskus i vazy," připomněla. Ráda by byla fit pro příští olympijskou sezonu.