„Čeká mě superkombinace. Jsem unavená, na olympiádě jsem měla vzhledem k přesunům kalendáře jen dva dny volna, ale těším se. Crans Montanu mám ráda,“ přikyvuje sympatická lyžařka.

Právě v kombinaci má všestranná česká reprezentantka šance se ukázat. Na olympiádě v Pchjongčchangu v této disciplíně obsadila 17. příčku, krátce předtím bodovala ve světovém poháru na 23. místě v Lenzerheide a loni skončila právě v mondénním středisku ve švýcarském kantonu Valais na 28. a 20. místě.

Po letní operaci kolenních vazů se cítí definitivně zpět v kolotoči. „Je to náročnější, teď koleno cítím. Ale to je z únavy a náročných přesunů a tím, že jsem neměla tolik naježděno,“ říká a těší se na zbytek zimy.

Pod Mrtvou planinou v Crans Montaně pro ni sice končí světový pohár, který se stěhuje na finále s těmi nejlepšími do švédského Aare, avšak na Evropských pohárech a dalších FIS závodech ještě potřebuje dojezdit FIS body, potřebné pro lepší startovní čísla do další zimy.

Ani ta letošní však nevypadá z výsledkového hlediska vůbec marně. Když zvážíme všechny zdravotní patálie, olympijské závody zvládla slušně. Na hrách se představila jako jediná Češka ve čtyřech závodech. V obřím slalomu ji postihla krize a oslabená vypadla v prvním kole. V superG ale zajela 33. místo, ve sjezdu 26. a program završila úspěšnou kombinací sedmnáctým místem. Lépe dojela za poslední olympiády jen Šárka Záhrobská-Strachová (7. ve Vancouveru 2010 a 9. v Soči 2014) a Petra Zakouřilová (16. v Salt Lake City 2002).

„Bylo to náročné, vstávání a přesuny, čekání na start, pak nezvykle dlouhý sjezd do kombinace, časově delší než u mužů a úplně stejný jako samostatný sjezd. Ale jsem moc ráda, že jsem to dokázala absolvovat,“ říká. Po celé Hry sdílela ve vesnici i společný apartmán s Ester Ledeckou, takže měla její příběh „z první ruky“. Olympijskou atmosféru si užila i při návštěvě hokejových zápasů nebo na výletě do nedalekých klášterů.

Rychlostní disciplíny sice zvládla se ctí, do budoucna ovšem zůstane i nadále u obřího slalomu a víc se chce věnovat slalomu. „Taková je realita, na sjezdy potřebujete víc peněz a celý tým okolo sebe na kvalitní přípravu, jinak to nejde,“ ví dobře.