V té ji totiž provázela řada zranění, operace a tudíž i nepřesvědčivé bodové výsledky. To vše chce Kateřina hodit za hlavu.

Aktuálně má stále mladá česká lyžařka za sebou první závody po letní operaci křížových vazů. Ještě před Vánoci chce stihnout závody světového poháru. „Bude to takový můj návrat do kolotoče nejprestižnější soutěže. Doufám, že přežiju,“ směje se sympatická lyžařka.

„Udělala jsem kus práce, cítím se velmi dobře,“ dodala po návratu z víc než měsíčního pobytu v Copper Mountains v Coloradu.

Tam především hodně trénovala. Po volnějších jízdách jezdila postupně jako předjezdkyně závodů NorAm a v závěru pobytu se postavila po téměř osmiměsíční závodní pauze dvakrát na start obřích slalomů FIS.

„Nechtěla jsem se tím stresovat, přesto jsem byla hodně nervózní,“ přiznala.

S otcem Radovanem si v Americe vyzkoušela první závody i vysokohorské prostředí.

Dala si první kolo a cítila se fajn. „Pak jsem se pustila s odvahou do toho druhého, ale chytila jsem díru a zbytek raději vypustila. Koleno mi trošku oteklo, ale je to v pořádku,“ ujistila. Zranění je to poslední, co by potřebovala. Vytrpěla si už dost.

První den v Coloradu zajela čtvrtý čas, den nato pátý, ale do druhého kola už raději nešla.

V Americe našla skvělé lyžařské podmínky, ale hodně náročné prostředí. „Strávili jsme měsíc ve třech tisících nad mořem,“ upozornila. Ostatně, lyžovalo se až ve 3 800 metrech. „Ale počasí nám vyšlo. Sucho bylo možná až moc, měla jsem pořád žízeň a po rychlých jízdách na odlišném sněhu i spálené průdušky. Většinou jsme jezdili dva nebo tři dny a pak den nebo dva odpočívali v Denveru v 1 600 metrech,“ popisuje čas, strávený společně se svoji tréninkovou partnerkou Terezou Kmochovou.

Na lyžích stála poprvé na Stelviu už pět měsíců po operaci po intenzívní rehabilitaci především v areálu Olymp CS MV ve Stromovce. V Americe už zvládala i obří slalomy dlouhé 1:20 minuty, pár jízd superG i slalomové branky. Mezi lyžováním hodně cvičila. „Vím sama, jak se uvolňovat, mám soubor cviků. Dělala jsem si sama tejpy, vezla jsem s sebou masážní válce,“ popisuje.

V Coloradu.

V jaké je tedy formě? „Samozřejmě to není tam, kde loni tuhle dobu. Ale už se blížím tam, kde bych chtěla sama být. Věřím si víc, nejen tomu kolenu, ale sama sobě, abych to tam švihla do oblouku. Pořád mám rezervy na strmém kopci, ale to se časem dostane,“ věří v obrat.

Po návratu zpoza oceánu chtěla na závodní sezonu ihned navázat v Alpách, ale všude přišly velké přívaly sněhu, anebo je teplo. „Sledujeme vývoj počasí, raději si počkám, potřebuju teď jezdit na tvrdém a prudkém sněhu,“ vysvětluje.

Jako cíl vidí obří slalom světového poháru v Courchevelu ve Francii 19. prosince. „Bude to ostrý test. Musím to zkusit naplno, i když nemám tolik natrénováno. Nesmím se bát díry. Mám svoje místo ve startovní listině někde okolo padesátky. Nemám zatím žádná očekávání, ale moc se těším,“ ujišťuje.

​Odtud by pak už měla naskočit do obvyklého závodního kolotoče. Po Vánocích ji čeká další díl světový pohár v Lienzu a postupně další a další závody. Až po ty olympijské v Pchjongčchangu. Doufejme.