„Škoda, škoda…," vydechovala jen v cíli. „Kopec úžasný, pista super, šílená smůla. To je přece nic v takhle dlouhém obřáku." Svítilo slunce, teploměr ukazoval minus čtyři.

Se startovním číslem 48 se vydala z výšky 3077 metrů nad mořem vstříc 51 bránám na sjezdovce Birds of Prey/Golden Eagle, kde se příští sezonu pojede mistrovství světa. Bez viditelné chyby je zdolala v tu chvíli v 28. čase a netrpělivě čekala…

Těsně před ní vypadla Italka Moelgg, už dříve třeba páteční vítězka Švýcarka Gut, nebo Čechoněmka Hronek. Vypadalo to nadějně. Jenže s ještě vyššími startovními čísly se k postupu prosadila Italka Mansaglia, Kanaďanka Mielzynski a pak ji o jedinou setinu „vyšoupla" Němka Dürr. A nakonec ještě Slovinka Stuhec. Na postupovou třicátou příčku, odkud proklouzla zkušená Finka Poutiainen, chybělo opravdu nicotných čtrnáct setin. A to, že byla česká reprezentantka druhou nejmladší v pořadí po Američance Shriffinové, je jen slabou náplastí.

„Cítila jsem se před startem v pohodě. Jelo to brutálně rychle, hrozně mě to mrzí, že to nevyšlo. Musím se ještě pořádně podívat na mezičasy, ale žádnou chybu jsem si neuvědomila. To fakt zamrzí," dodala Pauláthová, která ještě půl hodiny po dojezdu silně kašlala z vyčerpání ve vysoké nadmořské výšce. „Jsem úplně kožená…" Vždyť i cíl tu ještě leží 2724 metrů nad mořem.

Obří slalom byla v coloradském zimním středisku Beaver Creek ženská premiéra. „Je tu krásně. A taky konkurence," konstatovala na kompletní světovou špičku. Žádná z Evropanek nezavrhnula cestu za oceán třeba jen pro jediný závod. Stejně jako Pauláthová. Ve čtvrtek letěla po ose Katovice – Frankfurt – Denver. Téměř dvanáct hodin v letadle… „Nic moc, ale nějak jsem to zvládla," pravila. Kromě spánku ji dlouhou pouť zpestřili na palubní obrazovce Šmoulové 2.

Z Colorada se vrací ihned do Evropy, kde ji v prosinci čekají další závody světového poháru. Díky bodům Martiny Dubovské získalo Česko místo pro třetí ženu do slalomu, které by mohla obsadit právě ona. Takže program bude do vánoc nabitý.