Kliknutím zvětšíteTahoun týmu a jediný český účastník Ligy mistrů neušel po úspěšném šampionátu pozornosti médií a zhodnotil jak samotné mistrovství a vyhlídky české házené, tak své angažmá v běloruském Brestu.
K historicky nejlepšímu umístění samostatné české reprezentace na Evropě chyběl kousek. Mrzí to?
Zamrzí to. Chtěli jsme skončit na pátém místě a vylepšit ten nejlepší český výsledek v historii. V prvním poločase s Chorvaty jsme ale zaspali. Tolik chyb, co jsme nadělali v útoku, nás stálo hodně sil a už jsme tu velkou ztrátu nedohnali. Nechali jsme Chorvaty dávat lehké góly. Tím pádem ušetřili síly oni.
I tak je to ale obrovský úspěch. Podle prognóz před turnajem nečekaný. S čím budete vzpomínat na turnaj v Chorvatsku?
Podařilo se nám kromě Španělska se všemi odehrát vyrovnaný zápas. Většinu z nich jsme vyhráli. Tohle bylo ještě před několika lety nepředstavitelné. Porazit Dány? S Němci prohrát jen o tři góly? A to jsme měli na výhru. Pamatuju si dva přípravné zápasy proti Německu, oba jsme prohráli o devět a víc gólů. Bylo to všechno hezké, všechny momenty, jak jsme fungovali a bojovali. Jak se z nás fakt některá mužstva strachy podělala (smích). To jsem si ani v nejoptimističtějších snech nedokázal představit.
Jak silný byl vnitřní duch týmu? Navenek jste působili neskutečně jednotně.
To se dá těžko popsat. Buď to funguje, nebo ne. V našem případě si to sedlo. Vždycky se našlo pár hráčů, kteří to zvládli nad své možnosti. Tím pádem jsme neměli tolik hluchých míst. Jakmile jsme ukázali silnějším mužstvům, že se s nimi můžeme držet a oni najednou neodskočí na deset gólů, tak prostě taky znervózní. Jsou to jen lidi. Nečekají to, na ně byl větší tlak než na nás. My jsme si to mohli užívat a oni museli trpět.
Ženy skončily na mistrovství svět ve čtvrtfinále, vy jste na šestém místě v Evropě. Co to ukazuje nebo říká o české házené?
To uvidíme až příští rok. Musíme to potvrdit. Doufám, že to nebyly ojedinělé vlaštovky, že se nám na to podaří navázat. Mladí kluci i holky viděli, že když se pracuje a dá se do toho všechno, že se dá měřit i s těmi nejkvalitnějšími celky. A nezáleží, jak široká je členská základna nebo kolik fanoušků to sleduje. Prostě záleží na tom, jestli člověk ten sport má rád. Jestli je schopný se pro něj obětovat.
Na čem by se dalo ještě zapracovat?
Jednoznačně na přesilovkách. Tam se nám nedařilo celý turnaj. Máme ještě velký potenciál na to se zlepšit. Jinak vesměs fungovalo všechno. Už bych potom zacházel do individuálních hodnocení hráčů, ne všichni se tady sešli s výbornou formou. Kdyby se nám to podařilo, možná bychom hráli i to semifinále. Ale nemůžeme chtít všechno najednou.
Tým je perspektivní. Napadají vás mladíci, na kterých se dá stavět do budoucna?
Určitě Staňa Kašpárek. Vlítnul do toho a nedělal si z toho žádnou hlavu. Rozstřílel všechny soupeře. V zápasech to třeba není vidět, ale i další mladí mají potenciál, i když hrají jen českou ligu. Je potřeba, aby se vyhráli a zapracovali na sobě. Myslím si, že to, co dělá Honza Filip, jak jezdí po České republice a komunikuje s trenéry, aby si z toho něco vzali a dosadili to do praxe v klubech, to je skvělá cesta. Pak máme i z českých klubů možnost vychovávat hráče, kteří jsou konkurenceschopní na mezinárodním poli.
Nabil vás turnaj energií? Máte v hlavě, jak dlouho ještě chcete reprezentovat?
Spíš mě to vybilo (smích). Turnaj mě stál strašně sil. Musím se teď co nejrychleji připravit na klubovou úroveň v Bělorusku, čeká nás za měsíc asi patnáct zápasů, další zápřah. Musím to přežít a v létě pak můžu přemýšlet nad tím, co je ještě možné. Každopádně končit se mi nechce.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
