Havířovský rodák přijel celý projekt do rodného města podpořit a v Obchodním centru Elan pozdravil své fanoušky, kterým rozdal autogramy a fotil se s nimi.

Po roce jste opět patronem Havířovské desítky. Kdybyste sám byl pořadatelem závodu, jak byste na něj chtěl přilákat lidi?

Těžká otázka. Přijde mi, že v dnešní době jim musíte něco nabídnout zadarmo. Naštěstí Martin (pořadatel Martin Kučera) vždycky nějaký doprovodný program má. Tuším, že i tombolu pro závodníky. Hlavně by k tomu ale lidé měli mít nějaký vztah, aby je bavilo si přijít zaběhat. Přál bych si, aby přišlo co nejvíc lidí. Já to vidím na atletických mítincích, když se v Ostravě pořádá Zlatá tretra, je vyprodaný stadion, zatímco v Praze na Memoriálu Josefa Odložila je v hledišti spousta prázdných míst. Jasně, nejsou tam takové hvězdy jako v Ostravě, ale i tak startují v Praze velká jména evropské či světové atletiky. Ale režim v hlavním městě je asi jiný. Každopádně by bylo fajn, kdyby Havířované vzali za svou právě Havířovskou desítku.

Vzpomenete si na své první zkušenosti s tímto závodem?

Není to tak dávno, poběží se teprve čtvrtý ročník, takže vzpomínky jsou poměrně čerstvé. Ale vybavuji si, že se ve městě konal i běh Terryho Foxe. Toho jsem se sice neúčastnil, ale pamatuji si na něj. Nejraději ale vzpomínám na mé začátky s atletikou obecně, protože to byla přesně ta fáze, kdy jsem si užíval jen radost z pohybu a díky tomu k atletice přilnul. Vytvořil jsem si k ní citové pouto, a možná i proto jsem u ní tak dlouho zůstal.

Organizátor Havířovské desítky Martin Kučera s vámi na prahu vaší závodní kariéry běhával a dokonce se může chlubit tím, že vás i porážel. Je to pravda?

Je fakt, že jsem s Martinem trénoval a on byl jeden z mála, který mě i předbíhal. Ale když jsem pak potrénoval, tak už jsem mu nedal šanci (úsměv).

Pavel Maslák na autogramiádě k propagaci městského běhu Havířovem pod názvem Havířovská desítka.

Teď vážně - deset kilometrů je docela dost. Běháte v tréninku podobné vzdálenosti?

Dá se říci, že ano.  Chodíme na čtyřicetiminutové běhy, takže těch osm, devět kilometrů během nich dám. Havířovskou desítku jsem ale běžel jen jednou, měl jsem čas asi 42 minut, takže to je zároveň můj osobák.

A dají se podobné vzdálenosti pro vaše potřeby nějak využít? Přináší vám to něco?

Určitě to smysl má. Kdybych běhal jen stovku a dvoustovku, tak to potřeba není, ale čtvrtka už vychází hodně i z vytrvalosti, takže je vhodné zakomponovat do tréninkového programu i delší vzdálenost.

Obsáhlejší rozhovor s Pavlem Maslákem přineseme ve středečním vydání Deníku.