Osmnáctiletý cyklista z Karviné-Louk už jezdí i mezi muži a rád by se dostal do některého ze špičkových republikových klubů.

Trachtulec v neděli ovládl závod juniorskou kategorii seriálu SPAC (Slezský pohár amatérských cyklistů) a zároveň finále MS poháru, který ochotně převzal petřvaldský klub manželů Matasových. Díky jejich dlouholeté zkušenosti a pomoci celého organizačního štábu odsýpaly závody bez problémů až do konce.

Petře, finále Moravskoslezského poháru jste vyhrál s převahou. Jak dnešní závod hodnotíte?
Samozřejmě kladně. Vyhrál jsem a navíc se mi jelo dobře, tohle počasí mám rád. Průběh závodu jsem měl ve vlastních rukách, celou dobu se to vyvíjelo tak, jak jsem si naplánoval. Taktika byla taková, že jsem měl v plánu nastoupit v prudkém kopci v předposledním okruhu, abych setřásl soupeře, a to se mi i podařilo.

Podobnou taktiku jste letos už několikrát uplatnil…
Ano, letos jsem už měl slibně rozjeto několik závodů a po podobném, nebo stejném průběhu. Bohužel se mi ale párkrát stalo, že mě soupeři na posledních kilometrech nebo v posledním okruhu nakonec předjeli a já skončil bez bedny. I proto jsem rád, že to tentokrát dopadlo dobře.

Čím si předchozí smůlu vysvětlujete?
Jednoznačně konkurencí. Na větších závodech jedou pochopitelně kvalitnější cyklisté, dneska tady byla menší konkurence než v pohárech. Ještě se pořád musím učit.

MS pohár jste letos nejezdil?
Ne, soustředil jsem se hlavně na podniky Českého poháru. Ale i vyhrané finále MS poháru potěší (úsměv). Jsem spokojený.

Co máte v letošní sezoně ještě v plánu?
Kalendář mi pomalu končí, takže letos už odjedu vlastně jen poslední závod Českého poháru.

Byl to zároveň váš poslední závod v petřvaldských barvách?
Nejspíš ano. Proto mě těší, že jsem se mohl loučit vítězstvím. Bylo to na domácí trati, za to jsem rád. Je to takové stylové loučení.

Jak jste se vlastně dostal k cyklistice?
Přes kamaráda, který mě do klubu přivedl. Do té doby jsem sice jezdil na kole, ale jen rekreačně. Závodit jsem začal až tady v Petřvaldu a chytlo mě to.

Jakých výsledků v kariéře si nejvíce ceníte?
Nejvíce si vážím umístění v těch větších závodech, kde je opravdu nabitá konkurence, konkrétně jedenáctého místa v závodě Regionem Orlicka, a také desátého místa na republice. Obojí v kategorii juniorů, kterou teď jezdím.

Jako junior už ale nakukujete i mezi muže, je to tak? A jak se s tím srovnáváte?
Ano, už zkouším jezdit i muže. Jak se srovnávám? No, je to náročné. Přechod mezi dospělé je prvním rokem fakt těžký, ale s tím jsem počítal. Uvidíme, jak bude vypadat další sezona. Nejvíc si člověk musí zvykat na ty kilometry, Muži jezdí samozřejmě nejdelší tratě, občas je to makačka. Také tempo je vyšší než v mládežnických kategoriích.

Musíte tedy více pracovat i v tréninku. Kolik toho v jeho rámci najezdíte?
Teď už člověk opravdu musí jezdit hodně, během týdne toho najezdím tak šest stovek. A pak jsou ještě závody.

To je docela dost…
Je to sice zápřah, ale tady už je potřeba, aby se člověk v silné konkurenci neztratil.

Máte nějaké cyklistické cíle do budoucna?
Určitě bych se chtěl dostat do nějakého dobrého týmu, profistáje, a tam se uchytit a objíždět větší závody jako jsou u nás doma třeba Závod míru a podobně. Jen pravidelná účast na takových podnicích mě může zase posunout dál, a pokud bych se v nich dostal na bednu, tak je to asi sen každého cyklisty (úsměv).