„Mám problémy s prstem na pravé ruce. Ale doufám, že v srpnu už budu zpět a budu moct opět hrát,“ věří Matuszewski, jenž v juniorských kategoriích objížděl největší turnaje světa. Nyní je nejlepším hráčem orlovské Slavie, ve které působí už od dětských let.

Konkrétně od devíti. Jak jste se sem dostal?

Když jsem byl malý, tak jsem hrál v Orlové turnaj. Pan Hašek (šéf klubu) se mě tehdy zeptal, jestli bych chtěl hrát za orlovský klub a já jsem si řekl, proč to nezkusit. Od té doby jsem tady.

Kde v Polsku bydlíte? Jak často sem dojíždíte?

Žiju ve středu Polska, ve městě Kalisz. Do Orlové to mám docela daleko, a tak sem dojíždím jen na ligové zápasy.

Letos jste skončili druzí, jste s výsledkem spokojen?

Ne, to samozřejmě nejsem. Tento rok jsem byl ale zraněný a možná právě proto jsme ligu nevyhráli.

Patříte k polské elitě. Co vy a reprezentace?

Už jsem do ní nakoukl a byl jsem sparingpartnerem daviscupového týmu v zápase proti Bosně a Hercegovině.

Jakých největších úspěchů jste dosud dosáhl?

Na juniorském Wimbledonu jsem došel do třetího kola, ve čtyřhře jsem si zahrál čtvrtfinále Australian Open a třikrát jsem byl v semifinále v turnajích kategorie Futures.

Pohybujete se okolo tisícího místa světového žebříčku. Jaké turnaj objíždíte?

Hraju na turnajích po celém světě, od Hong Kongu, přes Japonsko, Taiwan, Austrálii, USA, Egypt a samozřejmě i napříč celou Evropou.

Je vám dvacet let, máte před sebou dlouhou kariéru. Kam byste to chtěl dotáhnout?

Doufám, že se jednou dokážu prosadit na některém z grandslamových turnajů.

Petr Sobol