Jak se vám daří udržovat kondici, když jsou zakázané tréninky?
Dostali jsme od trenérů individuální plány na to, jak se máme připravovat v domácích podmínkách. Chodíme běhat nebo cvičit na workoutové hřiště, ale není to samozřejmě ideální. Chybí ten míč v ruce. A to je větší problém. Ve fyzické kondici se nějak udržovat můžeme, horší je absence zápasové praxe.
Jak se to zvládat psychicky? Jaká panuje mezi hráči atmosféra?
Nálada je přesto všechno dobrá, jen nám chybí trošku motivace. Makáme, udržujeme se v kondici, ale nikdo neví, jak dlouho to ještě bude trvat. Kdy budeme moci zase hrát. Jsme ale optimisté.
Jsou všichni hráči v Karviné, nebo jsou třeba někteří „přespolní“ hráči doma?
Jsme tady všichni. Zatím jsme i zdraví a neměli jsme v týmu nikoho pozitivního na Covid-19. Zřejmě nám v tomto ohledu pomáhá fakt, že se snažíme opravdu izolovat a nechodíme ani moc mezi lidi.
Jak jste se vlastně dostal k házené?
Bylo mi osm let a kamarád za mnou přišel, jestli bych nechtěl zkusit hrát házenou. Do té doby jsem o házené vlastně nic nevěděl, hrál jsem totiž od čtyř let fotbal. Tak jsem zašel na halu na první trénink, kde to vedl, tuším, pan Kijonka. Házená se mi zalíbila, byla tam super parta, a tak jsem tam začal chodit. Chvíli jsem dělal fotbal i házenou. Když byl nábor do minižáků HCB a já se tam dostal, tak už jsem fotbalu nechal a věnoval se jen házené.
Tehdy byla asi jiná doba, že?
Pravda. Tehdy chtělo hrát házenou tolik dětí, že se muselo ze zájemců vybírat. Ale snad se zase zvedá pomalu zájem o náš sport a ty doby by se mohly zase vrátit.
close
info
Zdroj: Ivo Dudek
zoom_in
Někdo z rodiny házenou také hrával?
Ani ne, jen nedávno mi na rodinné oslavě řekla babička, že kdysi hrávala na křídle (smích). To je jediná stopa.
Fandil jste někomu v dětství?
Našemu Baníku samozřejmě. Odmala jsem chodil na zápasy. Když do Karviné přijížděly v rámci Ligy mistrů světové týmy typu Barcelony či Kielu, oblíbil jsem si i je. Sleduji je dodnes. A kdybych měl zmínit nějakého hráče, tak řeknu Davida Juříčka. Tomu jsem vždy fandil, je to velká osobnost českého i karvinského handbalu.
Čím byste se živil, kdybyste nebyl profesionální házenkář?
Těžká otázka. Mohl bych alibisticky říct, že bych třeba studoval, ale já se rozhodl věnovat naplno házené. Nicméně je fakt, že nevím, co na tu otázku odpovědět, nic mě nenapadá. Vím ale, že bych u házené chtěl nějakým způsobem zůstat. Už teď se zapojuji do tréninku dorostenců a pivotů v klubu, to mě moc baví.
Prošel jste všemi mládežnickými kategoriemi v klubu. Dá se teď zpětně říct, kdo z trenérů vás asi nejvíce ovlivnil, kdo ve vás zanechal největší stopu?
Každý trenér mi něco dal. Ale asi největší vliv měl na mě trenér mladšího dorostu Petr Laclavik. Možná to bylo i tou věkovou kategorií. Měli jsme ho v mladším dorostu a jako by tam z nás udělal chlapy. Byl sice přísný a tvrdý, ale zase byl ten přístup vidět na výsledcích. Tehdy jsme projeli celou soutěží, až na jednu remízu v Jičíně, suverénně a vyhrávali jsme o deset, patnáct branek. A také bych nechtěl zapomenout na Janu Hajžmanovou, která dodnes trénuje. Ta mě hodně naučila.
Jakého úspěchu v dosavadní kariéře si nejvíc ceníte?
Na prvním místě je zisk titulu s áčkem. Pak dvakrát zisk Českého poháru a určitě si cením i každého titulu nebo medaile z mládežnických kategorií. Není to samozřejmost. Jsem rád i za to, že jsem se dostal do reprezentace.
Byl byste v sestavě reprezentace i teď, kdyby se nezrušil dvojzápas s Faerskými ostrovy?
S trenéry jsme si volali, a pokud bych byl stoprocentně zdravý, tak zřejmě ano. Mám teď však drobné problémy s kolenem, a tak jsem využil koronavirové pauzy k doléčení. To je vlastně jediný pozitivní dopad této pandemie.
close
info
Zdroj: Daniel Hojník
zoom_in
V lednu má být MS v Egyptě. Myslíte, že máte šanci se tam dostat?
Konkurence je velká a někteří kluci v Německu podávají dobré výkony. Například Leoš Petrovský, Štěpán Zeman nebo Víťa Reichl. Tomu fakt fandím, protože je vidět, jak se za poslední dva roky posunul a kolik práce na sobě udělal. Takže konkurence bude silná, ale samozřejmě je to můj sen podívat se na tak význačnou akci. Určitě budu o šanci bojovat.
Jaké máte další cíle ve své kariéře?
V Karviné jsem opravdu spokojený, máme tady rodinu, přítelkyni a nic mi nechybí. Ale přece jen bych třeba časem chtěl zkusit jinou házenou než českou. Není to ale priorita.
Je někdo, s kým nebo proti komu byste si rád zahrál?
V reprezentaci jsem si zahrál s výbornými hráči i proti nim. Na té reprezentační úrovni to je trochu jiné. Ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, je spousta velmi dobrých hráčů. Snad jednou zkusit první nebo druhou bundesligu, tam je spousta vynikajících hráčů.
Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům?
Moc bych si přál, aby fanoušci v těchto, pro házenou a sport obecně, těžkých časech zůstali s námi. Hrajeme to pro ně, i když teď to v této situaci nejde. Přeju všem, aby zůstali zdraví. To je teď ze všeho nejdůležitější.
