O kom je řeč? O letos patnáctileté plavkyni karvinských Kosatek Michaele Wojaczkové.

Míšo, začněme právě nedávným oceněním, které jsi minulý čtvrtek získala na slavnostním večeru v Městském domě kultury. Jak moc je to pro tebe prestižní?
Já jsem za všechno strašně ráda. Je až neskutečné, kam se mi s plaváním podařilo dostat. Přitom když jsem začínala, ta jsem se chodila do vody jen tak vyčvachtat (smích). Ale postupně se to zlepšovalo, až jsem nakonec v deseti letech zůstala v nejlepším družstvu a tam už začaly mé výkony stoupat. Je to zkrátka super. Musím jen poděkovat rodičům, že mě jako malou dali právě na plavání.

Rodiče tedy stojí za tvou zatím velice solidní plaveckou kariérou?
No jéje. Maminka mě každý den budí na ranní trénink, já sama bych na něj asi nevstala.

Bereš Motýlkářský trojboj, na kterém jsi letos startovala, v tom sezonním programu spíše jako „odpočinkový" závod, nebo na něm máš vždy nejvyšší ambice?
No… je to v Karviné, takže se chci doma vždycky ukázat (úsměv).

Michaela Wojaczková.

Co tě letos vlastně ještě čeká? Předpokládám, že by ses znovu ráda podívala na mistrovství republiky…
Chtěla bych se kvalifikovat na mistrovství. Po přesunu do dorostenecké kategorie to už bude o dost těžší. Předtím na krajských přeborech a přeborech Moravy jsem zase takové problémy s umístěním neměla, vyšší kategorie bude zase náročnější. Myslím, že zrovna za dva týdny se v Olomouci budou konat kvalifikační závody. Letos musím být s mými cíli skromnější. Když se na republiku dostanu ve dvou třech disciplínách, tak budu spokojená.

A rodiče asi taky…
Určitě jo, když se to povede, budu se na mistrovství snažit dát ze sebe všechno, aby měli rodiče radost. My doma plaváním docela žijeme. Když jsem loni byla na mistrovství čtvrtá, udělal mi taťka vlastní diplom a vyrobil bramborovou medaili (smích).

Celý rozhovor v dnešním vydání Karvinského a Havířovského deníku.