Pssst! Ke rtům si přiložil ukazováček a prosebně pohlédl na tribuny, které nepřestávaly hučet vzrušením. Pavel Maslák šel do finále halového mistrovství Evropy jako nejrychlejší čtvrtkař roku, cokoliv jiného než zlato by znamenalo národní smutek.

„Před startem jsem byl tak nervózní, že jsem musel zhluboka dýchat, abych se uklidnil,“ líčil už jako šampion, jemuž našlapaná O₂ arena tleskala vestoje.

V sobotu 7. března 2015 v 19.33 se ďábelsky rychlý čtvrtkař znovu dotkl atletického nebe. Udělal další krok k nesmrtelnosti.

2012: zlato z mistrovství Evropy.

2013: první zlato z halového mistrovství Evropy.

2014: zlato z halového mistrovství světa.

2015: druhé zlato z mistrovství Evropy.

„Tohle se nikdy neomrzí. Pokaždé je to jiné a pokaždé to dojme. Zase jsem plakala,“ vyprávěla Maslákova maminka Blanka. Od zlatého závodu uplynulo skoro 15 hodin, ale její hlas pořád zněl pohnutě.

„Co vám mám povídat? Běhal mi mráz po zádech,“ přidal táta Jiří. „Vyhrát doma je něco nádherného. Na to se nezapomíná.“

Těsně před startem se z auditoria ozvalo: „Natrhni jim…“ Však vy víte, co. Hrdina dne vstoupil do páté dráhy, rozpustile zamával do kamery, jako obvykle políbil pro štěstí stříbrný přívěsek s drakem a vyrazil za slávou.

„Bláznil jsem, první dvoustovka byla rychlá, ale věřil jsem, že to udržím až do konce,“ říkal. Povedlo se to, navíc s luxusním náskokem. Belgičan Borlée, Polák Omelko a další hleděli chlapíkovi s modrými a červenými rukávky na záda. Na víc se nezmohli.

Když český drak proletěl cílem, zapumpoval sevřenou pěstí a rozpálenou halou se rozezněl song Simply the Best. No ano, prostě nejlepší.

A nedělní štafeta? Zase z toho byla medaile. Kolík přebíral na třetím místě a na stejné pozici doběhl do cíle. Náskok Belgičanů a Poláků byl příliš velký.

K atletice se kluk z Havířova přitom dostal úplnou náhodou, když bylo potřeba zklidnit jeho hyperaktivitu. Ve čtvrté třídě jej kamarádka vzala na trénink a pak nechtěl dělat nic jiného než běhat.

„Pořád se ptal, kdy už konečně začne vyhrávat,“ vzpomíná maminka Blanka. „Říkala jsem mu: Dočkej času, přijde to samo. A vidíte, je to tady.“

Proč právě on? Čím je výjimečný?

Táta Jiří: „Je pracovitý, nepřestává na sobě makat.“

Maminka Blanka: „Je skromný a jde si za svým cílem. Běhání ho pořád baví. Kdyby ne, skončil by. A taky má štěstí.“

Loni se od něj na chvíli odklonilo: marodil, osm měsíců byl mimo kvůli natrženému stehennímu svalu. Vrátil se a zase slavil. Před šampionátem nepodcenil žádný detail: pil zázvorový čaj, aby v době chřipek posílil imunitu.

Nedělal to zbytečně, doběhl si pro rekord šampionátu (45,33). A kdy přepíše evropské maximum? „Myslel jsem, že ho dá už v sobotu, ale nestalo se tak. Do ničeho Pavla tlačit nebudu, necháme se překvapit,“ pravil trenér Dalibor Kupka.

Společně jim zbývají už jen dva tituly, ty největší. Zlato z mistrovství světa a hlavně z olympiády. „Je tam mnohem silnější konkurence, ale šance je vždycky,“ prohodil Maslák.

Kromě běhání může trénovat taky zpívání hymny. Jak to dopadlo v sobotu večer? „Jen tak jsem otvíral pusu. Francouzští překážkáři přede mnou zpívali docela falešně, což jsem u sebe nechtěl dopustit.“ Pak mu koutky úst cukly ještě jednou: „Ale ve vaně mi to jde perfektně.“

Snad si nebude muset broukat hymnu jen tam.