„Respektive jde o seznam boxerů, kteří u nás za posledních třicet let dosáhli v jakékoliv věkové kategorii na titul republikového mistra, či aspoň vicemistra. Se sestavením počtu medailí pomohli samotní boxeři,“ přiblížil Nevrla, s nímž Deník brzy přinese rozhovor.

Prvním větším sběratelem medailí se stal Tomáš Sojka, který patrně z celého seznamu platí za největšího smolaře, protože hned šestkrát zůstal ve finále poražen a dosáhl „pouze“ na jeden titul.

Prvním velkým megatalentem byl „bijec“ Martin Rončka. Ten v ringu spolehlivě deklasoval každého, kdo se proti němu postavil. Jednou ale narazil, a to doslova.

„Vzpomínám si na to jako dneska. Martin si jel pro sedmý republikový titul. V prvním kole nastoupil proti největšímu favoritovi Martinu Klíčovi. Vůbec si nic nepřipouštěl a deklasoval ho na body. Cestu k dalšímu zlatu měl vydlážděnou. Jenže – druhý den bylo před zápasem vážení, kdosi postavil váhu zrovna pod velkou křišťálovou kouli, a jak si Martin sundával mikinu, praštil rukou o tu kouli, rozbil ji a sám si přetrhl šlachu,“ kroutil hlavou Nevrla, jak může nešťastná náhoda vyřadit boxera ze hry. „Tenkrát to odneslo dost lidí kolem, střepy z té koule skončily dokonce i někomu v břichu,“ otřepe se ještě teď při vzpomínce.

Největším sběratelem titulů byl Patrik Velký, jedenáctinásobný šampion republiky. Škoda, že u boxu nevydržel. „Ten mohl klidně skončit na velké olympiádě,“ zalitoval Nevrla.

Sám osobně vzpomíná nejraději na Daniela Mikušťáka. „Chytrá hlava, věřící chlapec, to se dnes již tolik nevidí. Aktuálně studuje medicínu. Když jsme měli vyjet na závody, všichni chtěli pokoje po více lidech, aby mohli vymýšlet blbiny. Dan chtěl na pokoj sám, aby mohl ležet v knížkách. Ten to měl v hlavě srovnané, poctivý, hodný kluk. Až se divím, že uměl v ringu i někomu naložit,“ zasmál se Nevrla při vzpomínce na bronzového medailistu z ME juniorů a čtvrtého boxera mládežnických olympijských her v téže kategorii.

Co se týče počtu medailí, na pět dosáhl třeba Jan Targosz (jeden titul) či Ladislav Plachetka (dva tituly), ten ještě boxuje. Na čtyři kromě Mikušťáka už jen Lukáš Gorecki (jeden titul). Seznam karvinských boxerů každopádně vygeneroval hned pětadvacet mistrů republiky. Stojí za tím nejen tvrdá příprava samotných boxerů a mravenčí práce a trpělivost jejich trenérů, ale i kvalitní podmínky, za které může boxerský klub děkovat přízni Statutárního města Karviná, které boxery v posledních třiceti letech nikdy nenechalo finančně na holičkách.

Přehled karvinských mistrů a vicemistrů za posledních 30 let:

Marek Ondra – 1, 2

Antonín Gašpar – 2

Otto Hrubý – 1

Marek Kneisl – 1, 2

Jan Sojka – 1

Tomáš Sojka – 1, 2, 2, 2, 2, 2, 2

Květoslav Sojka – 1

Rudolf Štajer – 1, 1, 2

Jan Targosz – 1, 2, 2, 2, 2

Lukáš Gorecki – 1, 2, 2, 2

Martin Rončka – 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2

Miroslav Herman – 1, 2

Robin Ďatko – 1, 1, 2

Dalibor Ondrejčík – 1, 1

Štefan Szatmári – 1

Antonín Velký – 1

Evžen Velký – 1, 2, 2

Patrik Velký – 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2

Daniel Mikušťák – 1, 1, 2, 2

Roman Volák – 2

Petr Kleberc – 2, 2

Ladislav Plachetka – 1, 1, 2, 2, 2

Dominik Plachetka – 2, 2, 2

Alexandr Illek – 1, 2

Robert Pastrnek – 2, 2

Přemysl Lupa – 2

Tomáš Fajmon – 2

Ladislav Hodoň – 1

Jakub Malysz – 1

Vojtěch Balog – 1

Tomáš Vančát – 2, 2

Nikolas Stambolidis – 1, 2

Jakub Klepek – 2

Josef Slepčík – 1

Luboš Polko – 2