Má hodnotu bronzu. Přitom Štěpánek na olympiádu po odhlášení Tomáše Berdycha málem ani nejel.

V Riu se dostal do akce po dlouhém čekání, zatímco Hradecká prožila jednu bezesnou noc po zranění parťačky z deblu Andrey Hlaváčkové a duel o bronz byl v Brazílii už její devátý!

„On je pan Odpočatý a já ta Unavená,“ vystihla Hradecká rozpoložení bronzové dvojice z mixu. „Snažil jsem se to dost nahnuté energetické letadlo vždy dorovnat. Teď v nás ale bude euforie a cítíme se úplně zlatě,“ řekl Štěpánek po výhře nad indickým párem Sania Mirza - Rohan Bopanna.

Český dvojice zvítězila ve dvou stech 6:1 a 7:5. „Vzali jsme je jako Orient Express. Hned jsme na ně nastoupili, hráli fantasticky, okamžitě jsme brejkli Bopannu a oba jsme hráli agresivně. Takticky jsme byli dobře připraveni,“ pochvaloval si Štěpánek.

Indický pár se už po prohrané první sadě nezvedl. Dobře sehraná česká dvojice si došla pro cenný kov z Olympijských her.

Štěpánek po zápase před svou parťačkou smekl. „Lucka toho odehrála na olympijském kurtu dost a dost. Po tom, co tady v posledních dnech prožila, přišla pokaždé na mix neskutečně pozitivně naladěná a plná sil,“ vyzdvihl úsilí Lucie Hradecké.

Pro oba byl olympijský turnaj plný emocí, proto se nebránili slzám štěstí a dojetí. „Byla tam i husí kůže a myslím, že jak bude vyjíždět česká vlajka nahoru, tak se dojetí neubráníme,“ tipuje Štěpánek.

Jeho olympijský příběh se málem zhroutil v době, kdy hrál čtvrtfinále Davisova poháru. Do Třince dorazila informace, že Berdych kvůli viru zika do Ria nejede, a Štěpánek byl najednou ze hry, protože měl hrát s Berdychem čtyřhru. „Na patnáct hodin pro mě olympiáda neexistovala. Byl jsem vyautovaný,“ vzpomínal. Nakonec ale složil pár s Lukášem Rosolem, s kterým v Riu vypadli už v 1. kole.

Pak Štěpánek týden čekal, zda se s Hradeckou dostanou do mixu, který hrálo jen 16 párů. To se povedlo, ale až díky tomu, že mezinárodní federace ITF nevyužila všechny své karty. „Vyšlo to v poslední minutě. To je prostě neuvěřitelný příběh, které přináší jen olympiáda. A budeme odjíždět s medailí,“ jásal sedmatřicetiletý tenista.

Týden v Riu čekal, fandil a rozehrával tenistky. „Energeticky je to hrozně náročné, protože na kurtu je to daleko jednodušší než z tribuny. Snažil jsem se podporovat, koho jsem mohl, a jsem rád, že jsem se pak konečně dostal do práce i já sám,“ řekl.

Energie měl skutečně na rozdávání. V sedmatřiceti letech stál před novináři v dresu se lvem na hrudi a nedokázal chvilku setrvat na místě. Pořád poskakoval, tleskal si s Hradeckou a zářil štěstím. „Mám sil ještě na jednu olympiádu! Prostě kdo neskáče, není Čech!“ volal radostně.