Mají finálové zápasy už takový úděl, že to na hřišti občas hodně jiskří?
Myslím, že proti Dukle to ani jinak být nemůže. I když jde o hodně, troufnu si říct, že třeba proti klukům ze Zubří by to bylo tvrdé, ale fér.
Čekal jste tak ostrou bitvu?
Ale ano. Dneska (v sobotu – pozn. red.) se to docela řezalo, ale drželi jsme se. V kabině jsme si říkali hlavně se nenechat vyprovokovat, což se dalo od soupeře čekat. Hlavně od Brabce.
Zpočátku byl zápas docela nervózní, co myslíte?
Určitě byl. Trvalo nám dobrou čtvrthodinku, než jsme se rozjeli na sto procent. Naštěstí Dukla nehrála zrovna optimálně.
Byl náskok o šest branek do poločasu uklidňující?
Byl slibný, ale my jsme na to moc nedbali. Do druhé půlky jsme šli, jako by byl stav 0:0 a hrálo se od začátku. Nad Duklou je potřeba vždy zvítězit co možná nejvyšším rozdílem. Nesmíte polevit ani na okamžik.
Jistě vás podržel i brankář Marjanovič…
Byl famózní. Ale vycházelo to z naší dobré obrany. Tou jsme Duklu přehráli. Výhra je dílem celého týmu. Úkol dne zněl především ubránit a pak vyrážet k brejkům. Naštěstí jsme se prosazovali ze spojek i křídel, což bylo dost důležité. V útoku jsme sice nadělali nějaké technické chyby, ale to se nám stává pokaždé.
Asi bylo pro vaši vnitřní pohodu důležité zjištění, že i Dukla dělá spoustu chyb, že?
Myslím, že soupeř na tom nebyl po psychické stránce moc dobře, hodně balonů nám špatnou rozehrávkou doslova věnoval. Působil až nezdravě vyhecovaně. Pokud budeme v nastoleném trendu pokračovat, mohli bychom sérii ukončit už za stavu 3:0.
