Přijde i zlatý hattrick? „Na to zatím nemyslím, necháme ho odpočívat,“ řekl čtyřiatřicetiletý bojovník, který s parťákem Tomášem Berdychem excelovali ve čtyřhře.

Druhý Davis Cup v řadě je váš. Je to víc než o čem jste snili?

Určitě jsme snili o míse. Pracovali jsme na tom tvrdě a dlouho. Loni se nám to povedlo, poprvé se nedá nikdy přebít. Ale zopakovat to hned rok potom je neuvěřitelné. Staly se z nás legendy. Doufejme, že dnešní děti v nás najdou vzory a jednou nás napodobí.

V Česku je slavná hokejová hláška Roberta Záruby „vítej zlatý hattricku“. Můžeme se těšit i na tenisový?

Hattrick necháme odpočívat. Užijeme si, co se nám povedlo, zápis do historie. Je k nevíře, že tady sedím po tom, čím jsem si na začátku roku prošel. Chci si to teď co nejvíc užít a nepřemýšlet o ničem dalším.

S čím jste nastupoval do pátého rozhodujícího klání?

Užíval jsem si každou chvilku. Když už jsem získal brejk na 5:1 ve třetím setu, snažil jsem se na ten závěr koncentrovat. Vybavily se mi vzpomínky z minulého roku. Byl jsem jeden gem od cíle, podíval jsem se na Toma (Berdycha). Uklidňoval mě, že ještě není konec. Věděl jsem, že musím pokračovat a povedlo se mi zahrát fantastický gem. Cítil jsem, že mám velkou převahu. Kontroloval jsem hru vlastně od druhého gemu do konce zápasu.

Vaše tričko je tématem na sociálních sítích. Jako ošklivé ho označila Judy Murrayová, matka světové čtyřky Andyho Murrayho…

Tričko pro mě moc znamená. Já jsem si ho navrhoval sám. Líbilo se mi, protože má příběh, vyjadřuje to moje emoce a to, co k té soutěži cítím. Říkal jsem, že ho budu nosit do konce své daviscupové kariéry. Přináší mi štěstí a dodává mi vnitřní sílu. Lev je náš státní symbol a já chci vždycky bojovat jako lev.

Nejbližší program? Oficiální večeře, oslavy a pak dovolená?

Asi tak. Těším se na dovolenou tak, že si to ani nedokážete představit (smích).

Podstoupil jste stejný rituál jako loni před vítězným pátým utkáním proti Španělsku?

Naprosto stejný, jen jsem nešel domů, ale do hotelu. Usnul jsem, což byla dobrá známka toho, že nejsem až tolik nervózní. Probudil jsem se, koukal jsem na Tomovo utkání a po druhém setu jsem přišel do haly.

Který pátý zápas byl obtížnější?

Těžší pro mě bylo jít na to v Praze proti Almagrovi, protože on byl favoritem. Chtěli jsme to získat - a navíc doma před fanoušky. Tady to byla samozřejmě jiná situace, čekala se ode mě výhra, ale strašně mi pomohla zkušenost z Prahy. Byl jsem vyrovnaný a věděl, co si mám z hlavy odblokovat, s čím jsem na kurt chtěl jít, co tam předvést a do puntíku jsem to dodržel. Kromě prvních dvou tří gemů, kdy jsem byl ještě trochu nervózní, jsem předváděl skvělý tenis.