Jisté je, že minimálně šest týdnů bude mimo hru. „Bolí mě celé tělo, ale i takový dokáže být sport. Ale můj stav se zlepšuje,“ přiznal v rozhovoru pro Deník. Dostihový svátek si užil, chválil televizní přenos. „Dostihy se mi moc líbily, na druhou stranu jsem vnitřně trpěl. Chtěl jsem být v sedle,“ řekl rázně Marek Stromský.

Marku, letošní sezona pro vás předčasně skončila. Stopku vám vystavil nešťastný pád v italském Meranu. Jak to momentálně s vámi vypadá?
Zlomil jsem si pátý obratel, hrudní koš a šest žeber. Původně jsem měl jít na operaci, ale z té nakonec sešlo. Lékaři v opavské nemocnici mi řekli, že obratel je „dobře“ zlomený, takže není třeba operace. Absolvoval jsem řadu vyšetření, která ukázala, že obratel je zlomený bez odštěpků. Navíc v případě operace by mě museli otočit na břicho a vzhledem k dalším zlomeninám hrozilo, že bych to nemusel udýchat. Momentálně budu ještě sedět šest týdnů na zadku a čekat, až se zranění zahojí. Přes sestru se mi ozval Alois Hadamczik, že má specialistu v Brně, který mi může pomoci. Taky mi nabídl možnost rehabilitace u něj v Opavě. Mile mě tím překvapil.

Další koně vás po pádu netrefily, v tom jste měl štěstí…
To ano, ale pád přišel v plné rychlosti. Nestačil jsem dát ruce před sebe. Zdálo se mi, že šlo o normální pád, ale dostal jsem přes hlavu ránu na celé tělo. I když jsem cítil velkou bolest, tak v Itálii jsem do nemocnice jít nechtěl. Dokonce jsem ve spolupráci s manželkou cestu z Itálie odřídil.

Bylo jasné, že letošní Velkou jste byl nucen sledovat pouze z televize…
Po osmnácti letech jsem v Pardubicích chyběl. Sice jsem kvůli zranění dvě Velké vynechal, ale na závodišti jsem byl, protože jsem si zranění přivodil během rámcových dostihů. Teď jsem ležel doma a koukal na televizi. Pro každého sportovce je utrpení, když může pouze koukat a nebýt v akci. Poslední dva roky je pro mě Velká zvláštní. Loni se běžela bez diváků, letos jsem se mohl jen koukat u televize.

Je pravda, že pozvánku do Pardubic jste dostal…
Musím říci, že jsem byl mile potěšen. Volal mi do nemocnice ředitel Dostihového spolku Jaroslav Müller a nabídl mi místo ve VIP lóži. Udělal mi tím ohromnou radost, ale musel jsem to odmítnout, zdravotně bych cestu do Pardubic a celodenní sezení nedal. Nakonec mi i zařídil lístky pro mé děti. Bylo to od něho hezké gesto.

Jak se vám Velká líbila?
Přenos se povedl, Českou televizi musím pochválit, celý dostihový den měla skvěle pokrytý. Zajímavé rozhovory, prostě vše top, docela jsem si to užil.

Nejen samotná Velká ale i rámcové dostihly byly ve znamení pádů…
Je pravda, že pádů bylo hodně. Přitom trať byla dobře připravená, sám si to nedokáži vysvětlit. Přišlo mi, že celkově startovalo i málo koní oproti předchozím ročníkům.

Vítězství Talenta s Pavlem Složilem v sedle bylo pro vás překvapením?
Abych pravdu řekl, tak moc ne. Osobně jsme ho řadil mezi favority. Čekal jsem, že nahoře bude Talent, Hegnus, No Time To Lose nebo Player. Šanci jsem dával nováčkům jako Evřen nebo Lombargini. Talent byl loni čtvrtý, letos byl skvěle připravený. Trenérka Hana Kabelková po dostihu řekla, že v přípravě tomu dali hodně a vyplatilo se.

Osobně dobře znáte Hegnuse, byl jste s ním ve Velké druhý. Loni vyhrál, letos se dlouho pral nahoře a nakonec skončil pátý…
Hegnus je třináctiletý kůň, už dvanáct let je hraničních. Naposledy jsem běhal s Laziramem, kterému bylo třináct a dokázal být úspěšný. Hegnus byl v sezoně šetřeným koněm. Trenér Radek Holčák ale dokáže koně připravit i bez dostihového vytížení. Moc jsem jim přál, hlavně Lukáši Matuskému ať vyhrají. Loni se jim to podařilo před prázdnými tribunami, Lukáš si zasloužil vyhrát před třiceti tisíci diváky. Nakonec z toho bylo páté místo, což je taky pěkné. Hegnus tak může odejít do zaslouženého důchodu.

Koho byste jezdil vy, kdyby nepřišlo zranění v Meranu?
Vyloženě koně jsem domluveného neměl. Dvě kvalifikace jsem šel s Infalem, ten byl ale zranění. S trenérem Váňou jsme se bavili o startu s Mahe Kingem, v jehož sedle se nakonec objevil Honza Faltejsek. Určitě by se ale kůň našel, toho, že bych nestartoval, jsem se nebál. Žokejové nejsou, bohužel zranění bylo proti.

Slušnou neděli prožil v Pardubicích váš dobrý kamarád Jaroslav Myška. Dařilo se mu v rámcových dostizích, ve Velké přivedl Evžena na druhém místě…
(usměje se). Jarda je starý pardál, na špatného koně nesedne. Jezdí hodně hlavou, navíc Pardubice dobře zná. Velkou sice nevyhrál, byl druhý. S Evženem mají budoucnost. Klidně muže vyhrát další dva ročníky.

A vás ještě uvidíme ve Velké?
Už se na další Velkou těším. Nechci končit jako zraněný. Jarda Brečka i v pětapadesáti ukázal v neděli, že do starého železa nepatří. Musíte ale trénovat a být zdravý. Osobně chci u koní zůstat. Naposledy jsem pracoval u Pavla Tůmy a na tuhle spolupráci si nemohu vůbec stěžovat. Uvidíme, co přijde, jak se dám dohromady.

Velkou vyhrál Pavel Složil, jehož táta byl také velmi úspěšným žokejem. Jak to vypadá u Stromských? Váš Filip totiž taky jezdí…
U nás je to dost složité. Filip narostl do výšky, hraje fotbal. Jeho výšku sice jako velký handicap neberu. Má ale smůlu, že poblíž Štěpánkovic žádná stáj není. Začal se mnou jezdit u Pavla Tůmy, a musím říci, že ho to chytlo. Teď jsem se ale zranil a kvůli tomu i Filip z toho zase vypadl.