Po Zuzaně Gorgolové a Adamu Chlebkovi se student karvinského gymnázia stal dalším zástupcem karvinské školy taekwonda, který ukořistil medaili na vrcholné akci typu mistrovství světa či Evropy.

Šampionát starého kontinentu se konal v dubnu v řecké Soluni a Honza věří, že mu úspěšný výsledek pomůže ke startu na mistrovství světa v září v Itálii. „Ovšem nesmím usnout na vavřínech," upozornil v rozhovoru pro Deník.

Honzo, v jakých disciplínách jsi vybojoval ty tři medaile?
Jedno stříbro je z juniorské kategorie z boje, kterému se v taekwondu říká matsogi. To mám z váhové kategorie do 69 kilogramů. Bronz je z juniorské sebeobrany a druhé stříbro taky ze sebeobrany, ale ze seniorské.

Jako junior jsi tedy mohl nastoupit i v seniorské disciplíně?
Zrovna u té sebeobrany ano, tam se to moc neřeší. Samozřejmě v boji nejde obě kategorie míchat, ale u sebeobrany to nevadí.

Co chybělo ke zlaté medaili?
Asi více sil. Největší šanci jsem cítil v těch individuálech. Ve finálovém boji jsem těsně prohrál s Bulharem, ale celkově se mi ten zápas nepovedl. Sice to bylo jen o pár bodů, ale lepší pocit jsem měl z předešlých zápasů. Slušná šance na zlato byla i v té stříbrné sebeobraně, kde nakonec o dva body vyhráli Řekové. Možná to bylo dáno i tím, že oni byli doma a domácí prostředí hrálo roli.

Byla to pro tebe první akce tohoto typu? Neměl jsi třeba trému?
To ne, už loni jsem na Evropě startoval, takže jsem už věděl, o co jde. To bylo v Itálii, ale moc daleko jsem se tam tenkrát nedostal, skončil jsem hned ve druhém kole. Letos to vyšlo mnohem lépe.

Máš za sebou více podobných zahraničních zkušeností? Nejezdíváte třeba s reprezentací na nějaké turnaje do ciziny?
To ano, ale s klubem. Poslední zhruba tři roky jezdíváme na zahraniční závody do Slovinska, do Maďarska nebo třeba Polska. Procestovali jsme toho už hodně. Zahraniční soupeři jsou dobří, takže je to pro nás pro všechny perfektní zkušenost. S reprezentací míváme spíš soustředění, dvoudenní, třídenní, ale třeba i týdenní před akcemi typu MS či ME. Nejčastěji v Brandýse nad Labem.

Co musíš udělat pro to, aby ses v národním týmu udržel?
Jak se říká, nesmím usnout na vavřínech (úsměv). Ona se bude brzy tvořit nominace na mistrovství světa do Itálie, kde ještě jako junior můžu startovat. O jedno volné místo svedu patrně souboj s Jirkou Novákem, který loni získal zlato v mladších juniorech (14-15 let). Takže uvidíme, snad to klapne, ale musím se ještě snažit. V nároďáku nemá nikdo nic jisté, ale třeba se přihlédne k těm mým výsledkům na Evropě.

Jak velký podíl má na medaili trenér Šamal, sám vynikající závodník, mistr republiky a zakladatel klubu?
No, my tady v Karviné máme velkou výhodu v tom, že je tady hodně trenérů, například Kamil Pietrowski, který vede techničtější tréninky na sestavy. Ale Kamil Šamal má na těch mých medailích největší zásluhu. Už devět let nebo kolik vede závodní tréninky, vlastně jsem ho tady zažil od doby, co jsem sem přišel. Naučil mě toho hodně. Asi ho budu muset ještě na něco pozvat (smích).

Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského a Havířovského deníku.