Pokud vám její příjmení něco říká, tak ano, jde o manželku známého házenkáře Martina Galii, posledního házenkáře roku a dlouholetou zkušenou oporu národního týmu. „Poznali jsme se na známé, dnes již bývalé diskotéce U Vlka v Karviné. Vlastně od té doby jsem házenou začala sledovat a součástí našeho společného života je už jedenadvacet let,“ vybavuje si Inge.

Jejich syn Kristián mimochodem hraje za karvinský Baník v kategorii staršího dorostu. „Syna v házené plně podporuji, přestože já osobně jsem handbal nikdy nezkoušela. Jen si občas na zahradě zaházíme s dětmi na branku. Musím přiznat, že takové druhy sportu nejsou úplně můj šálek kávy, jsem spíš individuálně zaměřená,“ přiznává Inge.

Což o to, jako individuální sportovkyně je velmi zdatná. Ostatně, Martin Galia o své ženě s vážností v hlase prohlašuje, že má lepší fyzičku než on sám. „No jo, ale tady je nutno podotknout, že Martin začínal se sportem daleko dříve než já, tudíž je jeho tělo víc opotřebované a už nezvládá tak velkou fyzickou zátěž. Navíc já jsem zaměřena spíš na vytrvalostní sporty, a ve firmě se udržuji každodenními pravidelnými tréninky, kterých mám v týdnu až sedm, takže je pak jasné, že jsem i lépe fyzicky připravená,“ vysvětluje Inge důvody, proč tomu tak je.

Sama o víkendech neposedí a snaží se nezahálet. „Chodívám si zaběhat, i na nějaký ten závod, třeba i extrémní. Chodíme i po horách několikakilometrové tůry a občas si zablbnu i na workoutu,“ směje se.

Čím se živí? Už několik let je to trenérství. „Konkrétně instruktáž fitboxu a flowinu (pohyb na hladké podložce s kluzným povrchem). To mě opravdu naplňuje, žiju tím a mám radost ze všech mých spokojených klientek, na kterých časem zaznamenávám jisté změny v postavě,“ uznává Inge.

Svým klientkám se snaží být nejen trenérkou, ale přítelkyní, což při její kamarádské povaze je vlastně logické. „Podnikáme společně různé výlety, tůry i společenské akce. Každý rok pro ně pořádám i sportovní pobyt,“ doplňuje.

A úspěšná je i v různých druzích běžeckých podniků. „Je to pro mě druh zátěže, při které dokážu z těla vymáčknout maximum. Běhat jsem začala, když jsme s manželem bydleli v Německu, abych se odreagovala od všedních starostí o děti a domácnost,“ objasňuje, jak se k této aktivitě dostala.

S rodinou.Zdroj: archiv I. Galiové

V průběhu roku stihne několik závodů, jako Hei kros Tošovice, Winter run, Christmas run, Havířovská 10, Běh s Děkanem, Běhej lesy, Urban challenge, Night run, Olomoucký půlmaraton, Starobělské Lurdy a spoustu dalších včetně dálkových pochodů jako jsou Beskydská 100, Švihák rožnovský či Štramberský jasoň. Na všechny vzpomíná v dobrém. „Když se na závodě umístíme, udělá mi to vždy velkou radost. Z každého dokončeného závodu si odnáším jiné zážitky a dojmy,“ vypráví sympatická běžkyně.

V době koronaviru, kdy se v březnu a dubnu nemohlo dělat prakticky nic, to pro ni muselo být doma velké utrpení. „Naštěstí máme na zahradě malé sportoviště a hodně sportovních pomůcek, takže udržovat se v kondici pro mě problém nebyl, jenom mi chyběl ten běh, protože dýchání přes roušku je pro mě velmi obtížné,“ přiznala. Tak se aspoň účastnila různých virtuálních charitativních běžeckých závodů.

Bez sportu si Inge svůj život nedokáže představit. „Je to můj obrovský koníček a zároveň i styl života, takže doufám, že mě bude provázet, dokud budu moct,“ říká členka STG Karviná, jejímž největším koníčkem je účast na extrémních závodech typu Spartan race.

„Koncem srpna mě čeká doposud nejtěžší závod v životě, Ultra v Liberci. Jedná se o 51,5 km dlouhý závod, kde je 60 překážek a převýšení 3000 metrů. Jen mě mrzí, že den má pouze 24 hodin a týden sedm dní,“ směje se.

Jako matce dvou dětí jí totiž nezbývá moc času účastnit se pravidelných spartanských tréninků. „Mou vášní je ale právě zahrada a různé tvoření, zvelebování domu. Momentálně jsme si s manželem a dcerou Inge velmi oblíbili Via Feratty (lezení po horolezecké stěně takzvanou zajištěnou cestou), které jsme poprvé absolvovali v létě v Rakousku,“ uzavírá svůj bohatý sportovní život.