Vytáhlý gólman, přezdívaný Ludva, je jasnou jedničkou druholigového celku, který loni sestoupil z první bundesligy. Domů jezdí nepravidelně, ale v přestávce utkání ochotně odpověděl na pár otázek.

Po jak dlouhé době jste se objevil doma v Karviné?

Po skoro čtyřech měsících. Jezdím nepravidelně, ale když už, tak se snažím zajít na zápas.

Letos hrajete v Hammu druhou nejvyšší soutěž. Jak velké jsou rozdíly mezi první a druhou ligou?

Obrovské, je to sto a jedna. Nejvyšší soutěž je prostě úplně někde jinde. Pro týmy, které letos postoupí do bundesligy, bude strašně složité se tam etablovat.

Druhá liga prošla v létě reorganizací. Není teď o dost kvalitnější?

Ano, reorganizovalo se to, protože se obě druholigové skupiny soutěže spojily a vytvořila se jedna celostátní. Jenže teď je liga tak nepředvídatelná, že si nikdo nemůže dopředu dovolit říct, že zrovna ten a ten tým vyhraje. Tady může poslední vyhrát u prvního. Třeba vedoucí Minden je sice první, ale má už patnáct minusových bodů, což by při starém modelu znamenalo, že by byl někde v dolní polovině tabulky. Týmy jsou opravdu strašně vyrovnané, bojuje se tvrdě o postup i o záchranu. Soutěž je kvalitní, ale také finančně nákladná. Letos už tři kluby vyhlásily insolvenci.

Jak se vede vašemu klubu?

Také se nám nevyhnuly finanční potíže, ale už se zažehnaly. Letos zažíváme jakousi stabilizační sezonu. Na postup moc nemyslíme, chceme hlavně předvádět co nejhezčí handbal pro naše fandy. Halu máme pořád plnou (2 500 diváků – pozn. aut.), v tabulce jsme sedmí, ale ty rozdíly jsou opravdu minimální. Mezi třetím a patnáctým flekem je snad jen pět bodů. Je to skutečně nahuštěné.

Chtěl byste se o bundesligu poprat?

Kdo by nechtěl? Klub už také loví nějaké posily. Uvidíme příští sezonu.

A jak jste spokojen s herním vytížením?

Chytám pořád. Když to jde, tak i šedesát minut. Můj brankářský kolega má totiž jedenačtyřicet let, takže je to už spíš takový můj trenér. Předává hlavně zkušenosti.

Když jste do Německa odcházel, jistě jste narazil na odlišnosti v herním pojetí. Popište ty největší z pohledu gólmana.

Z mé pozice se musí hodně spolupracovat s obranou. V Německu je jasně dané, které herní situace řeší obrana a které má na starosti gólman. Dbá se tam hodně na taktiku. Víc než jinde. Hodně se věnujeme i kombinacím. Jinak se to dá přibližně srovnat – házená je všude stejná.

A jak dlouho jste si na tyto rozdíly zvykal?

Přišel jsem v loňské sezoně, pak se zranil a postupně se do toho zase dostával, takže asi ty dva měsíce, co jsem nemohl hrát.

A během těch dvou měsíců jste již naplno zapadl do týmu?

Dá se říct. I díky tomu, že jsem se během té doby, co jsem nehrál, naučil perfektně německy. K tomu byla ta pauza dobrá.

Jak jste si musel zvykat na zájem médií?

Je pravda, že v Německu je ten zájem mimořádný. Po zápase dáváme několik rozhovorů do novin, do rádia, fanoušci chtějí podpisy. Je vidět, že v zemi je to druhý nejpopulárnější sport po fotbale. Lidi to hodně sledují, rozumí házené a projevují obrovský zájem. Jsme tam pod drobnohledem.

Máte i různé klubové akce?

Samozřejmě, v Hammu dokonce při házenkářské organizaci funguje dětský klub. Tak se to přesně jmenuje a dochází do něj mladí chlapci a děvčata. Občas je bereme na trénink. Máme třeba i otevřený trénink pro sponzory.

Jako bývalému hráči Baníku vám jistě nejsou lhostejné současné výsledky mužstva. Sledujete je?

Pravidelně. Předně bych rád řekl, že tým prodělal pod trenérem Trtíkem značný výkonnostní posun. Oproti minulé sezoně se to nedá vůbec srovnat. I dneska šlo vidět, jak se kluci snaží hrát rychle, na hodně branek. Na české poměry je to opravdu skvělá házená.

Jak vidíte své nástupce v bráně Lefana s Drápalem?

Neřekl bych přímo nástupce, protože kluci chytali už v době, kdy jsem tady byl. A chytají parádně, to se musí nechat.

Věříte hráčům v boji o titul?

Pět bodů ztráty na první Duklu je dost, ale stát se může všechno. Rozhodnou vzájemné zápasy s Duklou a Zubřím. Placka už je doma, ale kluci pojedou určitě dál. Když se podaří titul, smeknu klobouk.

A dovezete něco z Německa…

Tak to každopádně!