Házenkářský talent Vojtěch Patzel přichází do karvinského Baníku z pražské Dukly zdarma. V Dukle mu totiž skončila smlouva a novou se rozhodl podepsat zhruba o čtyři stovky kilometrů dál - v Karviné. „Věřím, že se tady herně ještě zvednu,“ je přesvědčen Patzel.
Z úplně házenkářské rodiny ale nepocházíte, je to tak?
Je. Do deseti let jsem byl vášnivý tenista, poněvadž táta tenisu zasvětil celý život. Nikdo z rodiny házenou neprovozoval, já byl první, kdo s ní začal.
Proč?
Bylo to hodně spojené se základkou, kde byl školníkem náš trenér u minižáků. Jeho žena tam dělala v družině a oba se věnovali sportovně nadaným dětem. U nich jsem získal základy. Mně u tenisu hlavně vadilo, že jsem na kurtu sám, v kolektivním sportu jsem se našel. Ale rodiče jsem musel přemluvit, hlavně taťku, který to těžce kousal (úsměv). Teď už ale fandí a podporuje mě, jak se dá. I mladšího bráchu (Jonáše), který se chvíli taky plácal u tenisu. Ten měl výhodu v tom, že chodil se mnou a začínal jako hodně malý, asi od šesti let, takže pak hrál i s o tři roky staršími chlapci.
Jaké okolnosti vás vedly k přesunu z hlavního města?
S Michalem (Brůnou) a vedením Karviné jsme už byli nějakou dobu v kontaktu, o možnosti mého přesunu sem jsme vlastně jednali už před rokem, ale to jsem ještě odmítl, protože mi běžela v Dukle smlouva. V klubu teď ale nastaly okolnosti, že jsem tam nechtěl úplně zůstávat, a tak jsme se znovu sešli s Karvinou a dohodli se.
Co od angažmá ve Slezsku čekáte?
Určitě herní progres pod Michalem Brůnou, který má ohromné zkušenosti. Pevně doufám, že já sám nasbírám něco málo zkušeností, ideálně z pohárové Evropy. Cíle tady jsou podobné jako v Dukle, vyhrát každý zápas, skončit co nejvýš. Podle mě bude liga víc vyrovnaná než loni. Kvůli koronaviru se nehrálo, teď budou všichni hladoví po házené a budou chtít vyhrávat jako my.
Z Prahy do Karviné se zase tak často nechodí. Prvním takovým hráčem byl Miloš Slabý, vy jste za celou házenkářskou dobu teprve druhý…
Někdo to začít musel (úsměv). Jsem holt druhý. Já to ale nevnímám jako něco převratného, prostě jsem chtěl změnit klub a nabídka z Karviné mi vyhovovala, navíc se jedná v rámci republiky o špičku. Také se z nároďáku znám se Solem (Dominikem Solákem) a Ujinem (Janem Užkem), takže tak úplně do neznáma jsem nešel. Výhoda to teď bude hlavně pro mou přítelkyni z Olomouce. Bude to mít ke mně blíž (úsměv).
Kvůli koronaviru, který přerušil házenkářskou sezonu ve světě, se vlastně nehrálo ani vzájemné čtvrtfinále v Challenge Cupu mezi Karvinou a Duklou. Nebyla to škoda?
Upřímně – byl jsem za to docela rád. S Karvinou jsme na sebe měli v Dukle takovou smůlu, že jsme za poslední dvě sezony hráli spolu snad deset zápasů. Naráželi jsme na sebe nejen v lize, ale i v domácím poháru, takže mi to stačilo (úsměv).
Tím pádem byste ale měl mít Karvinou solidně načtenou, takže sžití s novými spoluhráči musí proběhnout bez potíží…
To je fakt, přijetí bylo bez problémů. Navíc já znám kluky, kteří jsou se mnou teď v bytě (Skalický, Nantl) i z reprezentačních srazů. Potkávali jsme se už tam.
close
info
Zdroj: Ivo Dudek
zoom_in
Ještě k tomu koronaviru. Na Karvinsku je aktuálně největší ohnisko nemoci v republice. Neměli o vás příbuzní strach?
Měli, děda s babičkou si tím dokonce prošli a děda to nesnášel úplně nejlíp, takže mi teď píše, abych na sebe dával pozor. Táta je spíš jako já, v pohodě. Ten mi jen napsal, abych nechodil do dolů. Stejně jsou teď zavřené (smích). Jinak si myslím, že ta situace ohledně koronaviru bude tady podobná jako v Praze.
Stejné budou nejspíš i tréninkové procesy, je to tak?
Základy jsou asi všude stejné, samozřejmě každý klub má své zažité věci, ale to bude asi vše. Rozdíly pak budou v herním stylu a taktice, ale to teprve přijde.
Rodiče nebo známí se přijedou během sezony podívat na nějaké vaše zápasy?
Zatím nejsem v bytě sám, takže na otočku by to bylo složité. Přece jen je Karviná trochu z ruky a kodrcat se po tom našem skvostu jménem D1 se jim asi nebude chtít. Teď jsem to sám absolvoval, protože jsem si stěhoval věci a vím, o čem mluvím. Lepší je to vlakem. Ideální asi bude, až budeme hrát v Praze, tak se na mě přijdou kouknout.
První dojmy z Karviné?
Už jsem tady byl před třemi týdny, podívat se na byt a podobně, takže kluci mě už vzali na svá oblíbená místa. Byli jsme teď i u Karvinského moře, na kávičce a tak. Zatím jsem toho tolik neprošel, ale dojmy mám pozitivní. Líbí se mi tady a určitě si nemyslím, že by tady měl být život nějak zásadně odlišný, nebo že jsem udělal přesunem z Prahy chybu.
Dáváte si nějaký časový úsek, dokdy se chcete na hřišti sžít s ostatními?
S některými spoluhráči jsem už něco odehrál na těch represrazech, takže zhruba vím, co očekávat. To zásadní přijde v herní přípravě. Musím se co nejrychleji naučit signály, věřím, že měsíc dva budou na sehrání stačit. S herní praxí v průběhu sezony si to sedne úplně.
Co všechno máte v dresu národního týmu za sebou?
Když nebudu počítat přípravné zápasy, tak z těch větších akcí to bylo mistrovství Evropy osmnáctek v Chorvatsku. To byla pro všechny první větší akce a hned jsme viděli ten obrovský rozdíl mezi námi a ostatními zeměmi. Tam bylo vidět, že soupeři už mají na kontě zkušenosti z větších zápasů, zatímco u nás v podstatě nikdo nehrál pravidelně ani extraligu. To byla obrovská škola, první střet s mezinárodním handbalem. Ale za dva roky v Černé Hoře mezi juniory už to bylo skvělé, vyhráli jsme celý turnaj, sice to bylo béčkové Euro, takže ty úplně top země tam nebyly, ale kvalitu bych tomu nesnižoval, protože tam byly země jako Rakousko, Švýcarsko, Bělorusko. Nebyly to špatné týmy a vítězství nás potěšilo.
A lednové Euro mezi muži?
Tak to byl samozřejmě největší zážitek. Byl jsem do Rakouska donominovaný a první zápas se Španěly ještě nasával atmosféru. Proti Bělorusku už mě tam trenéři vypustili na závěr zápasu a Chorvatsku jsem dokonce dal tři góly. Z toho jsem měl dobrý pocit, že jsem na place nepůsobil jen jako odhazovač. Jen se dívat na špičkové světové hráče byly nedocenitelné zkušenosti.
