„Když se ohlédnu za mým působením v Karviné, první rok jsem přišel a nikomu jsem nic nedlužil. Přišel jsem tady s tím, že se budu snažit pomoct co nejvíc. Bavili jsme se s Michalem (Brůnou) co a jak, ale nikomu tady jsem nic nedlužil. Letos už jsem ale ten pocit měl, protože před rokem jsme ten poslední finálový zápas nezvládli a po loňském druhém místě jsem se bavil s fanoušky a říkal jsem jim, že odejdu teprve tehdy, až vyhraju titul. Jsem rád, že jsem to dodržel,“ oddechl si Vojtěch Patzel po nedělní závěrečné výhře sezony, která pro klub znamená 14. titul v jeho historii. Mimochodem, ještě dlouho poté, co přebral zlatou medaili, se loučil a fotil s fanoušky. „Už jsem docela unavený,“ hlásil upřímně.

Splnilo se vám to, proč jste do Karviné vlastně přišel. Byla to dlouhá cesta?

Splnilo se mi to. Když jsem přicházel, bylo cílem mé zapracování do týmu a seznámení se s ostatními spoluhráči, což šlo velmi rychle. Zapadl jsem dobře, všechno tady bylo super. Klub, trenér, fanoušci, všechno si to sedlo a my se po těžkém play off  dostali do pátého finále. Tam to bohužel nedopadlo, ale ze sezony jsem měl dobrý pocit. Ještě lepší ho mám z této sezony, kdy jsme si za titulem šli od prvního zápasu základní části. Věděli jsme, že chceme do finále, to byl první cíl. Tím druhým bylo, abychom Plzni vrátili loňskou finálovou prohru. Povedlo se. Splnili jsme naše předsevzetí.

V čem byla letošní finálová série jiná?

Měli jsme více sil, protože před rokem jsme se trápili už v první sérii se Zubřím, kterou jsme odehráli na pět zápasů. Do toho pak přišly dva reprezentační bloky a kvalifikace, kam nejel žádný hráč Plzně, zato my jsme tam byli hned čtyři, co hrajeme v základu. I to hrálo roli. Letos jsme se cítili dobře, bylo to díkybohu bez zranění a také jsme si hodně věřili. Jsme velice šťastni, že to vyšlo.

close Vojtěch Patzel pomohl Karviné výraznou měrou k titulu. info Zdroj: Deník/Jakub Pryček zoom_in Vojtěch Patzel pomohl Karviné výraznou měrou k titulu.

Letos se pětizápasové série nevyhnuly Plzni, která hrála na pět zápasů s Brnem, se Zubřím i s vámi. Hrálo to nějakou roli co se týče rozložení sil?

Nechci být škodolibý, ale Plzni se vrátilo to, co ji v minulých letech nepotkalo. Předtím permanentně vyhrávala finálové zápasy na sedmičky a otáčela na poslední chvíli zápasy, které měla už skoro prohrané. Letos jsme byli o dost suverénnější, až na ten druhý zápas, kdy nám to u nich ulítlo a nebyl to od nás dobrý výkon. Ale jinak jsme celé play off šlapali jako hodinky a letos jsme zaslouženě mistry my.

Co rozhodlo finálovou sérii? Bylo to opravdu domácí prostředí?

Určitě domácí prostředí, ale zároveň i náš tým, kdy jsme loni byli ještě takoví mladí kluci a zkušenosti, které jsme neměli, jsme nahrazovali bojovností a tím, že jsme prostě jen chtěli. Ale s tím proti tak kvalitnímu a zkušenému týmu jako je Plzeň neuspějete. Loňská prohra nám paradoxně nesmírně pomohla. Každý musel vidět, že když ne venku, tak rozhodně doma jsme byli v celé sezoně nekompromisní. A poté, co jsme zaslouženě vyhráli základní část, nám stačilo v uvozovkách už jen neprohrát po zbytek sezony doma.

close Vojtěch Patzel a trenér Karviné Michal Brůna. info Zdroj: Deník/Jakub Pryček zoom_in Vojtěch Patzel a trenér Karviné Michal Brůna.

Trenér Brůna u týmu vypozoroval, jak mentálně vyzrál. Po poslední prohře v Plzni na nikoho v šatně nedolehla tíha okamžiku, nikdo neseděl s hlavou v dlaních, naopak ze všech i po porážce sálalo odhodlání uspět. Je to právě to, co jste do sebe v těch posledních dvou sezonách dostali?

To je jedna z věcí, jíž jsme se hodně posunuli. Loni jsme prohráli druhý zápas u nich a třetí u nás doma. Do Plzně jsme pak jeli v rozpoložení, že ještě zkusíme zabrat, než že se tam o to jedeme porvat. Letos jsme dvakrát v Plzni prohráli, ale už jsem neslyšel nikoho mluvit, že ještě zkusíme zabrat. Už tady nikdo nepochyboval, že bychom to doma nezvládli. Ten čtvrtý zápas jsme ztratili, to je pravda. Měli jsme ho vyhrát, ale vlastními chybami a neproměněnými šancemi jsme finále poslali do pátého zápasu. A nelitujeme! Vyhráli jsme titul doma a to je výborný zážitek.

Váš děda vám celou kariéru neskutečně fandí, ale přechod z Prahy do Karviné se mu moc nepozdával. Teď jste mu asi dokázal, že to byl dobrý krok…

(úsměv) Dokázal jsem to všem, nejen dědovi. A teď už se nezlobte, strašně mě bolí nohy, musím už jít (smích).