Vytáhlý hráč s házenou začal v rodných Tvrdonicích, když se svým bratrem na dvorku svých rodičů házeli na branku. V roce 1959 nastoupil na hornické odborné učiliště Dolu Stalin v Ostravě. O tři roky později byl u toho, když učiliště zvítězilo v přeboru okresních učilišť v Meziboří u Mostu.
Kromě házené koketoval také s atletikou a hokejem, ale nakonec zůstal u handbalu, který mu přinesl několik úspěchů. V roce 1962 hrával krajský přebor mužů za Baník Ostrava, se kterým o rok později postoupil do II. ligy. Když v roce 1965 ukončil hornickou průmyslovku v Ostravě, poohlížel se po nějakém kvalitním házenkářském klubu a volba padla logicky na regionální jedničku Baník 1. máj Karviná.
Kromě týmu pracoval Mrkva i na Dole 1. máj v různých funkcích, v klubu vydržel do roku 1977 a získal s ním dva mistrovské tituly v letech 1968 a 1972. S Karvinou se také podíval do PMEZ (1972).
V roce 1986 úspěšně ukončil vysokou školu FTVŠ v Bratislavě, a tím získal 1. trenérskou třídu, která se mu hodila při jeho dalším působení v Karviné, už coby trenér.
Sluší se připomenout, že Ludvík Mrkva odehrál několik zápasů za juniory i muže tehdejšího Československa. Jako jeden z mála hráčů střílel pravou i levou rukou(!), což dnes jen tak u někoho neuvidíte.
Jaký házenkářský moment vám jako hráči utkvěl nejvíce v paměti?
Těch momentů bylo víc. Především rok 1972, kdy jsme v posledním mistrovském utkání zvítězili doma nad Plzní 19:12 a já dal pět branek. To byly krásné chvíle, protože výhra znamenala náš druhý mistrovský titul. Moc si cením také účasti v sestavě Československa v památném utkání proti výběru Světa v roce 1968, kdy jsme sice prohráli 21:24, ale atmosféra na otevřeném stadionu byla úžasná, tísnilo se tam sedm a půl tisíce diváků. To bych přál každému zažít.
Podobné návštěvy nebyly v té době zase tak neobvyklé, je to pravda?
Když se hrál nějaký výjimečný zápas, v němž o něco šlo, tak lidi přišli. Vybavuji si další nezapomenutelný zážitek z Poháru mistrů evropských zemí, kdy jsme hráli proti jugoslavskému Partizanu Bjelovar. Zvolili jsme si jako domácí prostředí karvinský zimní stadion a zápasu přihlíželo osm tisíc diváků. To dnes nemají mnohé ligové fotbalové kluby. Tenkrát jsme nad silným soupeřem vyhráli 16:10 a já vsítil šest branek. Ale moc nám to platné nebylo, v odvetě v Zagrebu jsme v bouřlivém prostředí prohráli 13:22 a vypadli.
Jak vzpomínáte na svou účast v národním týmu? Jaké vlastně bylo tehdejší rozložení sil v Evropě a proč myslíte, že se naše házená výkonnostně tak propadla v mezinárodním měřítku?
Já sám jsem hrával za národní tým počátkem sedmdesátých let. Tehdy oblékaly dres národního týmu takové kapacity jako Havlík, Beneš, Duda, Škarvan, Heřman, později přišel Králík či Horváth. V takové sestavě jsme konkurovali nejlepším evropským týmům, což v naší době byli zejména Dánové, Rumuni, Jugoslávci a Němci. Dnes je celý sport mnohem dál, přibyla rychlost a síla. Tréninkové možnosti jsou na vysoké úrovni a špička se rozrostla. Preferují se především vysocí a pohybliví hráči. Náš národní tým vhodné typy takových hráčů nemá, česká špička je strašně úzká. Musíme se více věnovat mládeži, zejména všeobecné přípravě, jestli nechceme, aby nám ujížděl vlak.
Kromě hráčské kariéry nemůžeme nevzpomenout ani vaše trenérské působení. Můžete ho přiblížit?
Rád. V nejvyšší soutěži jsem v sezonách 1984-85 a 1985-86 působil jako asistent u Bedřicha Königa, což byla velká škola. Později jsem trénoval už sám mladší a starší dorost. S mladším jsme získali v roce 2000 mistrovský titul, po kterém následovaly tři tituly se staršími dorostenci v letech 2003, 2006 a 2009. V tomto století jsem pak dělal několik sezon asistenta Jaroslava Hudečkovi u A-týmu.
Máte tři syny. Pokračují všichni ve vašich házenkářských šlépějích?
Jen Tomáš a ten mi taky dělá velkou radost. On je brankář, kariéru začal pochopitelně doma v Karviné, se kterou má čtyři mistrovské tituly. V roce 2010 přestoupil do bundesligového Hammu, což pro nás byl nezapomenutelný moment. Z Karviné se do německé elitní soutěže zase tak často nechodí. Jeden rok si Tomáš zahrál i za Göppingen, odkud se pak vrátil do Hammu, kde působí dodnes.
Sledujete jeho kariéru bedlivě?
Samozřejmě. I tu reprezentační, kde je od roku 2011. Předtím působil v reprezentačních mládežnických výběrech. Dělám mu kroniku, ale jinak mu do házené nemluvím. Do Německa za ním jezdí m asi čtyřikrát do roka, zvláště nyní, když mají nového trenéra a nové hráče, se za ním chci zase přijet podívat. Jinak Tomáš se teď přihlásil na studium fyzioterapeuta do Bochumi. Je pro něj dobře, že v reprezentačním áčku nabral zkušenosti. Každá podobná konfrontace, jakou nedávno prožil v kvalifikaci proti Francii nebo Makedonii se mu hodí.
A co vy?
Já? Jsem už v házenkářském důchodu, a tak mám na vše více času. Nevynechám třeba žádný domácí zápas Karviné a pochopitelně, že sleduji i výsledky Hammu. V závěru června jedeme do Prahy na promoci vnučky Kláry Klocové, která vystudovala VŠE. Oldřich Horák
Ludvík MrkvaNarozen: 21. dubna 1945
v Tvrdonicích u Břeclavi
Stav: ženatý, s první manželkou Pavlou má syna Luďka a dceru Alenu,
s druhou manželkou Karlou má syny Lukáše a Tomáše
Úspěchy: 2x mistr Československa (1968, 1972), účast v PMEZ (1968, 1972), 15 reprezentačních startů v A-mužstvu, 12
v juniorském týmu, jako trenér dovedl k titulu mladší dorostence Karviné (2000),
i starší dorostence Karviné (2003, 2006, 2009