V cíli se objal s maskotem šampionátu Krtečkem, zabalil se do vlajky a do mikrofonu hlásil: „Něčeho se napiju a půjdu spát, v neděli mě čeká štafeta.“

Mimochodem, jeho čas 45,33 je nový rekord šampionátu. „A že z toho nebylo i evropské maximum? Trochu mě to mrzí, ale zlato pro mě bylo důležitější,“ ujistil.

Jak vám je?
Bylo to super, k tomu asi nejde víc říct. Určitě nebudu naštvaný, když jsem vyhrál. Bylo to krásné, moc mi pomohlo skvělé publikum.

I kvůli němu jste běžel za zlatem?
Chtěl jsem seběhnout první, což se povedlo. Celkově jsem se doma přemotivoval a pomohlo to. Mám zlato!

Netuhnul jste ke konci?
Trochu ano, první dvoustovku jsem přepálil. Bylo to rozběhlé strašně rychle.

Přiznejte, neměl jste strach?
Možná lehce, ale netuhl jsem tam, kde jsem myslel, že budu. Dobře to dopadlo.

Čím to, že jste Belgičana Borléeho doběhl tak rychle?
Je pomalejší než jeho bráchové. Čekal jsem, že ho seběhnu rychle. Neměl jsem problém.

Není paradoxní, že jste na mistrovství republiky běžel rychleji než ve finále halového mistrovství Evropy?
Máte pravdu, to se nestává. Bylo to fakt překopnuté.

Jaké bylo loni vyhrát halové mistrovství světa v Sopotech a jaké teď v Praze?
Pocitově byl závod v Sopotech lepší a měl jsem i lepší čas. Tady zase bylo fantastičtější publikum. Těžko to srovnávat: jiná akce, jiná atmosféra, jiná chuť medaile.