„Zaznamenali jsme mnohonásobný nárůst poptávky. Jedná se však o zvýšení přímo úměrné situaci na finančních trzích,“ řekl Ivan Tománek s tím, že čím dál více lidí zvažuje tuto možnost investování peněz.

Pokud se někdo rozhoduje o nákupu zlata, platí přísloví „Dvakrát měř a jednou řež“. „Málokdo se rozhoduje s horkou hlavou, proto se zájemci přicházejí s touto možností osobně nejdříve seznámit a až následně padne rozhodnutí. Lidé, kteří mění peníze za zlato v panice, k nám nechodí,“ vysvětlil Zdenek Janoško.
Služby obchodu nejčastěji využívají lidé ve středním věku, ale výjimkou nejsou ani důchodci.

„Často k nám zavítají starší lidé, kteří chtějí ve zlato proměnit svůj majetek a také ho tímto způsobem předat svým dětem či vnoučatům. Je pravda, že se ve většině případů jedná o lépe situované lidi,“ upřesnil Tománek. Novinkou, kterou ostravská společnost nabízí, je spoření ve zlatě. Podle společníků tuto možnost využívají převážně mladí lidé. Jedná se o průběžné nakupování investičního zlata za částky už od pěti set korun za měsíc.

Nárůst poptávaného množství zlata se však netýká pouze Ostravska, jedná se o celosvětový trend. „Investiční zlato začínají upřednostňovat nejen drobní investoři, ale například také větší instituce,“ prozradil Ivan Tománek. Hlavním důvodem zvýšeného zájmu je to, že na rozdíl od peněz zlato neztrácí svou hodnotu a také je mnohem likvidnější. Velmi rychle ho proměníte zpět na peníze. Dalším důvodem může být také to, že není zatíženo daní z přidané hodnoty.

Jak vypadá investiční zlato?
Například jednogramový slitek zlata, který se prodává zhruba za čtyřicet devět eur, je zalisován do speciální karty. Je veliký zhruba jako SIM karta do mobilního telefonu. Kilogramový slitek už pak připomíná menší cihličku o velikosti mobilního telefonu. Na každém kousku investičního zlata nebo minci musí být uvedena jakostní třída a číslo slitku.

MARTINA KOZIOLOVÁ

Související články:Finanční krize pokračuje

Finanční krize.

K TÉMATU

Viníci krize? Politici, kteří nastřádali dluhy

JAN KLIČKA

Akciové trhy dál padají. Investoři se obávají možné recese, peněžní závazky USA i Evropy lze jen těžko zvládnout. Je nejvyšší čas nechat si opravit zuby, vyměnit nábytek nebo nakoupit techniku. Držte úspory v různých měnách, anebo investujte do zlata. Dokud ještě je.

Přesně tohle včera poradil svým čtenářům populární ruský list Komsomolskaja pravda. Strach z toho, že se svět ocitl před další krizí, dorazil i do Kremlu. A nejenom tam. Například akcie v USA spadly skoro o čtyři procenta, hlavní evropský index se snížil o procento, Praha odepsala 2,15 procenta.

Je panika na místě, či nikoliv? Platí spíš to horší. „Pravděpodobnost krize roste každou minutou, žádné pozitivní zprávy momentálně nevidím. Dluhy, které byly původně aspoň nějak řešitelné, jsou čím dál větším problémem,“ míní hlavní ekonom Next Finance Vladimír Pikora.

V první řadě jsou podle něj viníky nastalé situace Spojené státy, které se ani po krizi v roce 2008 nepoučily a dál navyšovaly svůj dluh. Ten už překročil astronomickou hranici 245 bilionů korun, přičemž „vlastníky“ tohoto dluhu jsou hlavně Čína, Japonsko, Británie či arabští ropní producenti. „Globální svět je prostě navázán na dolarový trh,“ říká Pikora.

Názorně to ilustruje fakt, že 61 procent aktiv (peníze, dluhopisy), které drží centrální banky všech zemí světa, jsou v dolarech. Kdyby Čína chtěla, mohla by teoreticky na trh vrhnout veškeré svoje nastřádané dolary a Severní Ameriku potápět. Jenže tím by si nepomohla. Čínský zázrak tkví mimo jiné v tom, že si tato země drží svůj levný jüan. Za tuto měnu prodává své zboží, vyplácí mzdy. Prostě je levná. Ovšem skutečné bohatství si drží v tvrdé měně, tedy v dolaru. Sama by se tak potrestala.

To, že dolar už není vysněnou měnou centrálních bank, ukazuje i druhá zajímavá veličina. Centrální bankéři světa totiž začali ve velkém skupovat zlato. Za první polovinu letošního roku nakoupili dvakrát tolik cihliček, co za celý loňský rok. Cena tak roste. A zadlužená Evropa?

„Nejhorší možný scénář je neřízený rozpad eurozóny, to by způsobilo krizi větší než tu z roku 2008,“ říká hlavní analytik Poštovní spořitelny Jan Bureš. Problém je v tom, že nikdo z politiků ani ekonomů zatím takovou situaci nikdy řešit nemusel. „Viníky této krize by byla i většina evropských politiků. Několik let se tu soustavně nedodržují zákony,“ připomíná Pikora.

Země platící eurem totiž porušují dávno dohodnutý Pakt stability. V něm se zavázaly, že jejich veřejný dluh nebude vyšší než 60 procent HDP. A skutečnost? Tuto dohodu teď naplňují jen čtyři (!) země ze 16člennéné eurozóny. Zbytek je zadlužen daleko více.