Město Havířov se však této myšlence brání s tím, že by se z trhů stala klasická tržnice. Zatímco Farmářské trhy se na náměstí Republiky konají v sezoně co dva týdny vždy v pátek, zastřešená tržnice se širokým sortimentem je nedaleko v provozu každý den. Aktivisty navíc město odkázalo na Kodex farmářských trhů Ministerstva zemědělství, podle kterého se zde smí prodávat pouze zboží tematicky odpovídající jejich charakteru.

„Farmářské trhy jsou organizovány podle Kodexu farmářských trhů, který vydalo Ministerstvo zemědělství. Farmářské trhy sedlácké, selské, zemědělské a podobně jsou forma prodeje zemědělského zboží pro občanskou veřejnost. Prodávat se tedy může pouze zboží, které tematicky odpovídá charakteru farmářských trhů a vychází z českétradice. A to zejména tradičního pěstování plodin, chovu hospodářských zvířat a výroby potravinářských produktů,“ vysvětlila ředitelka MKS Havířov Yvona Dlábková.

Aktivisté však tvrdí, že by lidé rádi na trhu nakoupili keramiku, ručně vyráběná mýdla, svíčky z včelího vosku nebo také domácí pleny pro miminka. Při uvolnění sortimentu by sepatrně rádi přidali také prodejci dalšího tovaru.

Organizátorka Farmářských trhů v Havířově Jaroslava Fojtíková ředitelce Dlábkové oponuje.

„Ministerstvo skutečně vydalo kodex, který však samotný ministr označil za dobrovolný. Kodex doporučuje, jak by měly farmářské trhy vypadat, ale striktně nezakazuje doplňkový prodej, o který nám jde. Právě kvůli zákazu ze strany MKS na havířovských trzích výrazně ubylo prodejců. Zdejší farmářské trhy jsou přitom místem, kde se lidé setkávají, povídají si a přitom si nakoupí něco, co v běžných obchodech není. Trhy se přitom konají jednou za čtrnáct dní a nemohou tak škodit prodejcům v okolí. Spíše lidem nabízejí alternativu,“ uvedla Fojtíková.

Jinde se z farmářských trhů stala tržnice

Na Farmářském trhu v Karviné se prodává i běžné komerční zboží.
Například v Karviné se na Farmářských trzích prodává komerční zboží, které nemá s produkcí farmářů nic společného. Foto: Deník/Tomáš Januszek

Ostatní farmářské trhy v regionu rukodělné výrobky či zboží řemeslníků běžně nabízejí. Jejich pořadatelé se k podobnému kroku jako v Havířově nechystají.

„Sortiment našich farmářských trhů doplňujeme i rukodělnými výrobky či nejrůznějšími pochutinami. Vždy se však jedná o doma vyrobené či vypěstované produkty. Tuto skutečnost si u prodejců poctivě hlídáme,“ informovala například mluvčí karvinského magistrátu Šárka Swiderová s tím, že o možnosti omezit sortiment farmářských trhů pouze na farmářské výrobky či název jarmarku doplnit o slovo rukodělný či řemeslný město neuvažovalo.

Poznámka Tomáše Januszka

Farmářské od slova farmář

Jdu-li na farmářský trh, podle názvu mohu tušit, co tam koupím. Jdu tedy najisto s cílem koupit si klobásky, tlačenku, špek, sýr, víno či med. Tedy to, co vyprodukoval člověk, který chová skot, zpracovává maso či mléko. Všechno ostatní je navíc. Nářky skupiny lidí, kteří by, zdůrazňuji na farmářských trzích, chtěli kupovat keramiku či jiné ruční výrobky, jsou liché. Pro cokoli jiného než je z masa, mléka musejí jinam.

Chápu, že pořadatel takových trhů může mít jiný názor, což je z ekonomického hlediska pochopitelné, ale v tom případě má provozovat tržiště á la orientální bazar, kde se dá koupit všechno, jak se říká od špendlíku až po lokomotivu.

Napadá mě v této souvislosti historická paralela. Kdo počátkem 80. let zažil ostravskou burzu desek a magnetofonových nahrávek, dá mi určitě za pravdu, že poté, co se mezi hudební fanoušky vmísili veksláci s oblečením, elektronikou, drogistickým zbožím a kdoví čím ještě, už to nebylo ono. Ano, celé Ostravsko tam nakupovalo, co v ochodech nebylo, ale původní myšlenka se vytratila, kouzlo burzy gramodesek zmizelo. A v případě farmářských trhů by se mohlo stát to samé. Záclony ani ponožky na farmářské trhy nepatří.