Cílem Armády spásy v České republice je fyzická, sociální, morální a duchovní podpora lidí všech věkových kategorií, a to na křesťanských principech. Pomoci se dočkají všichni ti, kteří se ocitli v obtížné životní situaci, ale také ti, kteří hledají jakoukoliv duchovní pomoc či oporu. A právě v průběhu koronavirové pandemie je tato pomoc velmi potřeba.

V Moravskoslezském kraji působí Armáda spásy v Ostravě, Kopřivnici, Havířově, Opavě, Frýdku-Místkua Krnově, rozvoji ostravského sboru a kaplanské službě se věnuje sborový důstojník František Pekárek.

Co vás do Armády spásy přivedlo?
Bylo to docela velké dobrodružství! Ve svých 29 letech jsem přemýšlel o tom, jak žít smysluplný život. Měl už jsem za sebou nějaké pracovní zkušenosti i prožité osobní krize a toužil jsem žít život, který by odpovídal mému přesvědčení a křesťanským hodnotám. Jako věřící člověk jsem se modlil za to, aby mi Pán ukázal místo, kde mě chce mít. A pak už následovala řada „shod okolností“, které mě nakonec přivedly až na místo sborového důstojníka do Ostravy.

František PekařZdroj: Archiv Františka PekařeJak prožíváte službu v ostravském sboru Armády spásy?
Do Ostravy jsme byli s rodinou převeleni v listopadu 2015. Ještě předtím jsem zde dojížděl v souvislosti s výstavbou azylového domu Armády spásy v Hulvákách v ulici U Nových válcoven. Pocházíme s manželkou ze Šumavy, takže to pro nás bylo zcela něco nového. Lidé, krajina, město – musím říci, že to pro mě bylo velice vzrušující a vnímal jsem v Ostravě i velkou potřebnost služeb Armády spásy. To se mi také časem potvrdilo. Manželka založila při Centru sociálních služeb Adelante ordinaci praktického lékaře pro lidi bez domova, já se věnuji zejména rozvoji sboru a kaplanské službě. Sbor Armády spásy, který sídlí v Porubě, je shromážděním věřících křesťanů, kteří se rozhodli odevzdat své srdce Bohu a ruce lidem. Snažíme se společně pomáhat lidem ve jménu Ježíše Krista a přinášet jim naději do života.

Ve sboru máme vojáky, stoupence a přátele. Již za mých předchůdkyní vznikla v našem sboru inciativa spojená s rozvozem polévek lidem bez domova v zimním období. Lidé ve sboru vnímali, že je potřeba pro lidi v tomto těžkém období něco udělat, a tak vznikla tzv. Akce polévka, do které se za 5 let jejího fungování zapojilo na desítky dobrovolníků, dárců a zaměstnanců sociálních služeb. Tato dobročinná aktivita se později stala základem pro rozvoj profesionální terénní práce. Kaplanskou službu vykonáváme společně s ostatními členy sboru na všech ostravských střediscích Armády spásy. Duchovní služba je nedílnou součástí práce Armády spásy v regionu.

Reagují lidé na duchovní témata v době koronaviru jinak než předtím?
Obecně bych řekl, že jsou více otevření k rozhovorům na duchovní téma. Je to dost pochopitelné. Lidé ztratili mnoho jistot, jejich rytmus života i každodenní život se rychle proměnily, a to přirozeně přináší otázky, které nás přesahují. Často se nám vynořují obavy ze smrti a otázky po smyslu života. Zejména u osamělých lidí. A pro ty jsme tu také, i když naše lidská kapacita je omezená. V poslední době se mi zdá, že potřeby lidí v tuto chvíli přesahují naše možnosti. Naším hlavním úkolem v této době je lidem říci: „Nejsi sám!“.

Je tu někdo, kdo tě miluje, komu na tobě záleží a kdo na tebe čeká. Tím někým, myslíme v první řadě Boha, od kterého jsme se často díky našemu způsobu života odcizili. Obecně máme méně lidských kontaktů a často lidem chybí rozhovory, lidská vzájemnost a blízkost. Jako křesťan vidím to, že tuto hlubokou potřebu může člověku naplnit jedině Bůh a láskyplné vztahy, které nám tak často chybí. Myslím, že někteří lidé si to začínají více uvědomovat.

Jak se s vámi mohou zkontaktovat lidé, kteří hledají duchovní pomoc?
Mohou nás vyhledat na adrese sboru a komunitního centra na ulici Marie Majerové poblíž Domova dětí a mládeže, nebo nám mohou napsat na naše facebookové stránky www.facebook.com/armadaspasyostrava/ či využít kontakty z webu https://armadaspasy.cz/pobocky/ostrava/ostrava-sbor/. Jen je potřeba pamatovat na to, že provoz našeho střediska je stále do značné míry omezený a ne všechny aktivity probíhají podle pravidelného rozvrhu.