A to přesto, že v lednu evidovala kontaktní pracoviště ÚP v okrese nejméně uchazečů od roku 1999 přesně 18 159 lidí.

Meziročně ubylo 1516 lidí evidovaných na úřadu práce, což je 7,7 procenta. Například v Havířově poklesl podíl nezaměstnanosti v meziročním srovnání o více než jedno procento. I tak se ale nejen v okrese, ale v celém Moravskoslezském kraji lehce zvýšila míra nezaměstnanosti o desetinu procenta.

„Řada lidí má problém sehnat práci kvůli zdravotnímu či jinému omezení. Dalším limitem je vysoký věk. Člověk nad padesát má problém najít práci," připomíná Dalibor Závacký.

Pochvaluje si ale například fungování rekvalifikačních kurzů.

„Úspěšnost umísťování do pracovního poměru máme zhruba 65 procent. Měsíčně v rámci okresu umísťujeme 600 až 900 lidí na volná místa, to je všechno skvělé. Jenže také je třeba říci, že 300 až 400 uchazečů měsíčně vyřazujeme sankčně, tedy kvůli nějakému prohřešku, například že nepřijdou na kontakt, poruší nějakou povinnost a podobně," vysvětluje Závacký.

Vedle těch, kdo přijímají od úřadu práce při hledání zaměstnání pomocnou ruku, jsou ale i tací, kteří pracovat prostě nechtějí. Dá se jejich počet ze zhruba 18 tisíc evidovaných uchazečů odhadnout? „Přesné číslo neznám, ale odhaduji to tak na pět procent z celku. Tedy něco kolem tisícovky lidí," říká Závacký.

Podle něj tito lidé zásadně odmítají pracovat.

„Jakmile s lidmi, kteří pobírají dávky hmotné nouze, chceme začít nějak pracovat, hledat jim práci nebo jim ji i zajistíme, okamžitě nám přinesou potvrzení od lékaře, že tuto konkrétní práci nemohou dělat. Známá finta, proti které my nic nezmůžeme," říká rezignovaně Závacký.

Ředitel Úřadu práce Karviná Dalibor Závacký: „Na lidi, kteří odmítají pracovat, je úřad krátký"

Na jedné straně nejméně lidí bez práce za posledních 20 let, na druhé straně řada místních zaměstnavatelů nemůže sehnat nové zaměstanace. Ředitel Úřadu práce v Karviné Dalibor Závacký se netají tím, že řada lidí pracovat odmítá.

Republikové statistiky hlásí rekordně nízkou nezaměstnanost za posledních 10 let a na Karvinsku je stále 18 tisíc lidí v evidenci. Proč to tak je?

Za prvé je to způsobeno strukturou obyvatelstva. Karvinsko bylo v minulosti výlučně spjato s těžkým průmyslem, a lidé, kteří pracovali v dolech a hutích, mají dnes zdravotní následky. Dalším limitem pro lidi, které máme v evidenci, je vysoký věk. Člověk nad 50 let má problém najít práci. A třetí ohroženou skupinou jsou ženy pečující o děti do 15 let věku. Mají problém vyhovět zaměstnavatelům, kteří požadují ve svých provozech dvou- i vícesměnný provoz, což ženy nechtějí. Konkrétně Karviná má přes pět tisíc uchazečů a z toho je zhruba jen debět set lidí, kteří nemají žádné pracovní omezení.

Říká se, že až 40 procent z lidí v evidenci je nezaměstnatelných. Odpovídá to vašim statistikám?

Ano, odpovídá. Nejsou nezaměstnatelní, ale mají určitý hendikep pro uplatnění na trhu práce. Nejsou zcela nezaměstnatelní, ale mají nejrůznější omezení.

A kolik procent z tohoto počtu je, nazvěme je, notorickými „nemakačenky"?

Přesné číslo neznám, ale obecně se uvádí, že přirozená míra nezaměstnanosti jsou tři procenta. Na Karvinsku bych to zvedl na pět, takže řekněme pět procent z těch přibližně 18 tisíc uchazečů jsou lidé, kteří pracovat nechtějí.

Takže kolem tisícovky. To není až tak děsivé číslo, ale přesto…

Problém je v tom, že tito lidé opravdu odmítají pracovat. Jakmile s uchazeči, kteří pobírají dávky hmotné nouze, chceme začít nějak pracovat, najdeme jim práci nebo, okamžitě nám přinesou potvrzení od lékaře, že tuto konkrétní práci nemohou dělat. Známá finta, proti které my nic nezmůžeme.

Příklad?

Jistě: měli jsme tu firmu, která zaměstnala absolventy škol v určité profesi. Dotyčný mladý muž tam pracoval tři nebo čtyři měsíce a pak řekl zaměstnavateli, že jde zpět do evidence, že už se mu pracovat nechce. A zaměstnavatel se ho ptal proč, chtěl si ho nechat. A víte, co se dozvěděl? „Budu dělat u otce a vydělám si víc."

Načerno, pochopitelně. Už i mladí jsou tak vychytralí a umějí si spočítat, že se jim vyplatí být oficiálně v evidenci a pracovat na černo. Co na to říct?

Špatný příklad pro ostatní… Jak je možné, že v evidenci je 18 tisíc nezaměstnaných, odpočítáme-li ty, kteří nechtějí pracovat, stále zbývá dost těch, kteří by mohli, a potom slyšíte, že místní firmy nemohou sehnat lidi. Je to jen neochotou lidí pracovat, nevhodným vzděláním nebo hraje roli i to, na co se poukazuje, že firmy málo platí?

Ano, jsou lidé, kteří než by ráno vstávali do práce, dělali ve vícesměnném provozu, za plat jen něco málo převyšující minimální mzdu, pracovat nebudou. Taková je realita. Ale když firmy nutně potřebují pracovníky, nezbude jim, než zvednout mzdy. I to se děje. Mám takové zprávy od kolegů ředitelů z jiných okresů, kde si firmy takto přetahují zaměstnance. Přeplácejí je.

A pokud se vrátíme k problému neochoty pracovat, sledujeme tento trend velmi často u mladistvých, kterým nabízíme možnost vyučení, ale je to marné. Oni pracovat nechtějí. Dokonce se od nich občas dozvíme, že jim rodiče přímo zakazují pracovat.

To ne!

Ale ano. Je to tak. Stát je tak štědrý, že rodiny, jejichž děti nechodí do školy a jsou v produktivním věku, získají na dávkách víc peněz, než kdyby do školy chodily. Rozdíl je možná pár stokorun, ale skutečně je to tak. To je všeobecně známá věc.

Proč to zákonodárci neřeší?

Nevím, na to se musíte zeptat jich.