„Intenzivně na tom pracujeme a využíváme k tomu moderní technologie, které umí uhelné kaly dostat zpět „do procesu", jak říká ředitel Závodu úpraven OKD Václav Kabourek. Sací bagr uhelný kal odtěžuje, ten se znovu propírá a suší. Získaný materiál se pak mísí s většími uhelnými částicemi a výsledný produkt je na světě energetické uhlí, které končí v elektrárnách a teplárnách.

Denně vytěží sací bagr z nádrže Doubrava 1 v areálu Dolu ČSA tisíc až 1500 tun uhelných kalů. Ročně to pak je okolo 300 tisíc tun uhelné hmoty, což v současnosti dělá více než pět procent roční těžby OKD. Však také firmě, která provozuje sací bagr, říkají, že má výsledky jako velmi slušný důlní porub.

Z rybníka na kaliště

Při čištění kalových rybníků spolupracuje OKD už téměř 20 let s třeboňskou firmou Plosab, která se zabývá odbahněním vodních ploch a specializuje se na plovoucí sací bagry. Těmi čistila rybníky v jižních Čechách. Bagry používané v OKD byly původně na naftu, u nejnovějšího typu je pohonem elektřina.

Plovoucí sací bagr je loď, která na hladině leží na pontonech a pohybuje se pomocí kotvících lan. „Je vybavena určitým těžebním zařízením, které narušuje sediment, kal na dně nádrže. Pomocí výkonného kalového čerpadla je tento narušený sediment dopravován plovoucím potrubím na břeh nebo do dalších technologií," popisuje spolumajitel a jednatel společnosti Plosab Ondřej Novotný.

Bagr těží kal z hloubky okolo deseti metrů. Dopravit jej může až do vzdálenosti několika kilometrů. Celý stroj ovládá z kabiny strojník pomocí průmyslového počítače se třemi monitory. „Z údajů na monitoru před sebou má přehled o veškerém dění na sacím bagru. Vidí okamžité výkony, hloubku těžby, zahuštění a podobně," vysvětlil Novotný. Těžba je ale závislá na počasí, když v zimě nádrž zamrzne, těžit se nedá.

Z nádrže Doubrava 1 už bylo podle ředitele Kabourka za necelých 20 let vytěženo kolem čtyř milionů tun kalů. Ty se z nádrže u Dolu ČSA dopravují potrubím do úpravny až na Dole Darkov. „Předpokládáme, že těžit budeme ještě tři roky," řekl Kabourek s tím, že těžba kalů je pro firmu efektivní a navíc odstraňuje ekologickou zátěž.

Kalové rybníky zmizí

Díky pokročilým technologiím už dnes při čištění uhlí kaly nevznikají. Odpadem je pouze tzv. flotační hlušina, což je prach o minimální koncentraci uhelných částic. Ten končí na uložišti v místě bývalé Pohraniční kolonie na pomezí Karviné a Doubravy. Tam se podle Kabourka bude flotační hlušina ukládat ještě asi dva roky. Cílový stav je z rekultivační perspektivy takový, že vodní plocha se nechá zarůst rákosem.

Jak bude v budoucnu vypadat území, kde se dnes nachází kaskáda doubravských kalových rybníků, je otázkou. Těžaři se o její budoucí podobě budou bavit se zástupci samosprávy a lidí z odboru životního prostředí. Ve hře je podle Václava Kabourka několik možností.

„Buď zůstane vodní plocha, nebo by mohla být nádrž částečně zasypána a vzniknou tam například mokřady. Určitě budeme navazovat na oblast Kozince, která se taky rekultivuje, takže bychom chtěli mít toto území jako jeden celek," řekl Kabourek.

Rekultivovaná území se už teď stávají útočištěm mnoha živočichů. Poblíž vodních ploch lze spatřit například volavky, v Karvinském potoce zase žije bobr, což ochránci životního prostředí zjistili před několika lety, když narazili na ohlodané kmeny stromů.

Mluvčí OKD Marek Síbrt uvedl, že náklady na rekultivaci území ovlivněného hornickou činností v letech 1991 až 2014 dosáhly 3,5 miliardy korun. „V roce 2014 bylo vynaloženo na rekultivační akce 331,2 milionu korun, z toho 324 milionů byly vlastní prostředky OKD, 7,2 milionu prostředky státu," uvedl Síbrt.