Šlo o návštěvníky justičního paláce, kteří využili možnosti zhlédnout a dokonce se i zapojit do simulovaného procesu. Ten se konal tento týden v rámci ojedinělé akce Ostravské paragrafy – 100 let Krajského soudu v Ostravě zaměřené na tematiku práva. Proces vycházel z reálného zločinu projednávaného před několika týdny.
Skutečný případ
„Je to případ, který se opravdu stal,“ řekl divákům místopředseda soudu David Blaheta. Návštěvníkům pustil kamerové záběry, které zachytily průběh loupežného přepadení. Do rukou také dostali obžalobu se změněnými jmény.

Poté Blaheta zaujal post předsedy senátu. Hlavního líčení se zúčastnili skuteční soudci, advokáti a žalobkyně. Pouze role dvojice lupičů a oběti se zhostili soudní asistenti.
Televize a realita
Úvodem Blaheta přítomné upozornil, že se reálné hlavní líčení výrazně liší od televizních show i amerických procesů. „Kladívko nemáme,“ řekl s úsměvem.
Poté již začalo samotné jednání, které ve zkrácené podobě ukazovalo, co se skutečně děje v soudních síních. Hlavními aktéry byli dva narkomani, kteří se podle obžaloby v nočních hodinách cestou ze Stodolní ulice domluvili na přepadení muže v Moravské Ostravě.

Vystoupili s ním na zastávce Plynární. Jeden z nich ho vzápětí napadl. Chtěl po něm peníze a drogy. K činu se přiznal a poprosil soud o shovívavost, argumentoval i svou početnou rodinou. Tvrdil také, že byl notně opilý a vlastně nevěděl, co dělal.
„Byli jsme na Stodo (žargon obžalovaného, který měl na mysli Stodolní – pozn. redakce). Ožeru se a pak mám chuť si něco šlehnout,“ prohlásil. Jeho slova vyvolala salvu smíchu veřejnosti, na což předseda senátu zareagoval důraznou výzvou k zachování klidu.
Tak důraznou, až některým přítomným zatrnulo. Soudce však musel umravňovat i obžalované za skákání do řeči, nevhodné chování a poznámky. Vše vypadalo opravdově. Druhý z aktérů se stavěl do role přihlížejícího „beránka“, který pouze vše sledoval.
Hlasování
Před vyhlášením rozsudku nechal předseda senátu veřejnost hlasovat o vině či nevině druhého z obžalovaných. Zhruba polovina by jej osvobodila.

Oba byli nakonec uznáni vinnými. První z loupeže, druhý z loupeže ve formě pomoci. Senát jim vyměřil tři a dva roky žaláře. V trestech zohlednil i jejich kriminální minulost. Hrozilo jim od dvou do deseti let.
„Vůbec soudcům nezávidím. Nechtěla bych rozhodovat o osudech lidí. Mě by každý darebák dokázal přesvědčit, že je nevinný,“ uvedla po skončení simulovaného procesu jedna z přihlížejících, která stejně jako ostatní poděkovala všem zúčastněným potleskem.