Do první obce u našich severních sousedů, Chałupek, je to z Ostravy jen pár kilometrů. Na to, že je před svátky a sobota, je malá tržnice až překvapivě poloprázdná. „Bývalo to lepší, bývalo. Teď je to slabší. Rok od roku, navíc ta krize. Je poznat, že hodně lidí je bez práce. Zákazníci se často dívají jen na cenu. A hodně, hodně přemýšlejí, kolik za nákup utratí,“ říká sympatická prodavačka.

Jmenuje se Irena, příjmení prozradit nechce. Ještě ale nezapomene pochválit zákazníky od nás. „Jsou rozumnější, uvažují, co potřebují nutně, co už je trochu zbytečné. Vědí, že musejí vyjít s penězi celý měsíc. Naši-Teda ne všichni, ale někteří-nakoupí po výplatě, a pak živoří,“ pokyvuje hlavou.

Na rozdíl od několika stánků v Chałupkách je burza v sousedním Zabełkówě jako vždy v sobotu plná nejen zboží, ale i zákazníků. Parkoviště přecpaná auty. Poznávací značky napovídají, že jejich majitelé jsou téměř všichni z České republiky. Převládají lidé z pohraničních částí Opavska, Ostravska i Karvinska.

Co chtějí nakupovat? Až překvapivě jednoznačně odpovídají nejen v anketě, že cokoliv si tady vyberou, bude levnější než v našich obchodech. Většina z nich ale dodává, že při nákupu nezapomenou na maso, uzeniny a hodně ani na umělý vánoční stromek.

Tato burza není nijak rozsáhlá velikostí. Kdo na ní nebyl, neuvěří, co vše se tady vměstná. A kolik lidí. I zabloudit se tu dá. „U každého východu mi nabízeli k ochutnání uzený sýr. A to bludiště a mraveniště lidí v tržnici? Jeden stánkař prodává polštářky pro děti se Spidermanem, ten vedle bundy a další prodejce tu nabízí podprsenky. Horší to je, když si chci nějaké oblečení vyzkoušet. Je tu zima a do slipů rozhodně nepůjdu. Vždyť ty kabinky jsou vlastně místa oddělená závěsy,“ končí krátké povídání asi třicátník z Ostravy a rychle se loučí, protože jej netrpělivá manželka tahá ke kočárkům.

Trochu více místa je na tržnici na opačné straně silnice. „Nakupte si brambory, rohlíčky, to je vynikající odrůda,“ láká nás sympatická Irena Sedlaczek. S úsměvem dodává, že na burze už prodává sedmnáct roků. To je skoro na zápis do toho Guinnessa,“ rozpovídá se usměvavá žena. Nabízí různé velikosti balení a různé odrůdy brambor. Ty nejlacinější po 7,33 koruny za kilogram. „To jste ale trochu podražili?“ popichuje ji fotograf znalý cen. „No podražili, všechno jde nahoru. Letos navíc nebyla nic moc úroda,“ loučí se prodavačka a vyhlíží dalšího zákazníka.

Cedulky s cenami jsou na burzách u hranic-jak jinak-v korunách, aby to zákazník nemusel přepočítávat na polský zlotý, případně si nemusel měnit peníze v kantoru, jak u našich severních sousedů říkají směnárně.